Marcus & Martinus 🙌❤️

20

"mlask mlask" najednou na své tváří ucítím něco dost slizkého a mokrého. Otevřu pomalu oči ale to jsme dělat neměla. Sluneční paprsky mě natolik oslepily že jsem je musela znovu zavřít abych si trochu zvykla.
Zkusím to o trošičku později a hele, už je to v pohodě. Podívám se na chlupatou věc co mi skáče po hrudníku a hned ji sundám "En. Neskákej po mě. Já vím že mě máš ráda a že chceš asi něco na jídlo ale chvíly počkej musím taky vstát" pohladím ji ale v tom si všimnu že už vedle mě Martinus není? To už odešel? Tak brzo? Většinou zůstává do Re doby než se vzbudím. No co nevadí. Ale počkat. Nechal mi tu přece jenom aspoň vzkaz. Přečtu si ho ale potom. Teď vím ale že jako první věc ještě před tím než si ho přečtu bude ta že dám En jídlo jinak by se mi tu asi zbláznila. Tak tedy vztanu a dojdu k její misce ze sáčkem v ruce. Nasypu jí granule, pohladím jí a vydám se do koupelny  Neříkala jsi náhodou že si přečteš ještě ten vzkaz?
No jo no už jdu na to. Blbé svědomí ale bohužel mělo pravdu to musím uznat. Dojdu k postely a začnu si ho tedy číst.

Doufám že si tento dopis čteš.
Nechápu proč a jak jsi mi to mohla
udělat. Miloval jsem tě a myslel jsem si že aj ty mě ale opak byl asi pravdou.
Upřímně? Bolí to. Nevěděl jsem že
by jsi mi tohle dokázala udělat ale jak tak vidím tak asi ano. Jsi jenom zrůda která mě celou tu dobu využívala, nic víc a to z toho bolí snad nejvíc. Víš. Vadí mi že jsem ti důvěřoval a dělal všechno pro to aby ses cítila dobře. A víš co? Už tě stejně nemiluju, spíš tě nenávidím z celého srdce. Konečně jsem si našel někoho kdo mi otevřel oči a všechno to co jsi všem o mě říkala mi řekla. Miluju ji nejen za to že je na mě milá a nepomlouvá mě za zády, ale i za to že miluje ona mě. Nemá mě jenom na posměch jako ty! Zradila jsi mě a ještě jsi mi zlomila srdce. Jseš spokojená?! Doufám že ano protože se ti ten tvůj debilní plán povedl. A jinak kdyby jsi chtěla vědět kdo je moje nová přítelkyně. Je to Verča. Je nádherná, milá, chytrá, milující a to nejdůležitější mám v ní důvěru že mě nepomlouvá jako ty mě.
Tak tohle bude asi všechno co jsem ti chtěl říct. Nenávidím tě ty náno pitomá. Nejlepší by bylo kdybych tě nikdy nesrazil, nikdy nepotkal a nikdy se do tebe nezamiloval! Ty jsi to nejhorší co mě mohlo kdy v životě potkat!!

Nazdar už tě nikdy nechci vidět. Ani mi radši nechoď na oči! Krávo!!

Rozbrečela jsem se. Co co to bylo. Já já já už nemůžu, takový hezký den as on ho takhle zkazí blbým dopisem? Ona si ho omotala dokonale kolem prstu a nejhorší na tom je to že už mě nechce Martinus ani vydět. Vždyť. Já jsem ho milovala tak jako nikoho jiného. A on uvěřil ji?! Takové štětce jako je ona! Ne já už to nedávám už ho nemůžu ani vidět. Nepřežila bych ty jeho spalující pohledy každý den kdybych kolem něj jenom prošla. To on! To on mi zlomil srdce na milión kousíčků a ne já. Ne já já se musím odstěhovat. Prostě musím. Někam daleko kde mě nenajde. Musím na něj zapomenout a začít žít nový život. Jinak mě to bude zžírat celý můj život. Teď už jsem se rozbrečela pořádně.
Ale co Sára. Nemůžu ji tu nechat. Je to moje nejlepší kamarádka. Bez ní by to nebylo ono. Ona jako jediná mě rozesměje v každé situaci. Ikdyž mi umřelo nějaké zvířátko. Rozesmála mě. Když mi umřela babička. Rozveselila mě. Ale bohužel musím jít odsud pryč i kdyby to stálo život našeho přátelství. Tak prostě musím. Budu se zkoušet udržet s ní kontakt i když budu daleko odsud.
Jsem plně rozhodnutá. Zítra se odstěhujeme s rodiči a už ho nikdy v životě neuvidím. Nebo pokud rodiče nepůjdou tak pojedu k mojí tetě. Ona žije v krásném velkém domečku se zahradou a taky na vesnici. Takže se prakticky nic nezmění. Ruch bude stále stejný, jenom Sarah a rodiče mi tu budou chybět. A ten debil? On mi chybět nebude. Kvůli něho se chci přestěhovat. Kvůli něho!! Ano bude mi to líto že budu od rodičů a Sáry tak daleko ale co se dá dělat. On mě už nechce vydět a já ho taky ne protože mi s tím dopisem rozpulil srdce na malinkaté dílečky které jen tak nepůjdou slepit zpátky. Rychle se ale teď půjdu zbalit ať můžu co nejrychleji odsud vypadnout. Ale prvně se půjdu rozloučit ze Sarah a říct o tom všem mamce.

"mami?" přišla jsme do obýváku a hned hledala mamku nebo aspoň taťku "ano broučku?" tak a teď mám jedinečnou možnost "myslíš že by šlo aby jsem se přestěhovala k mé tetě?" "aspoň na rok?" "prosím je to moc důležité a navíc jsem ji dlouhou dobu neviděla" udělala jsme na ni psy oči a ona se na mě pouze otočila a vykulila oči "p-proč?" "vždyť to tady máš ráda tak proč tak najednou? A ještě tak daleko?" vyjekla na mě. Myslíte si že jsme to nečekala? Bohužel. Věděla jsme moc dobře jak na to bude reagovat "prosím mami dlouho jsem se s ní neviděla" začala jsme ji prosit "no já nevím holčičko. Vždyť není přece jenom ROK až moc dlouhá doba? Nestačil by ti týden?" slovo rok hned zvýraznila "ne nezdá prosiiiiim" "no tak fajn ale pouze rok víc ani o chlup" výhružně natáhla prst a já se jí hodila kolem ramen "děkuji. děkuji. děkuji. Vážně míč ti děkuju jsi ta nejlepší mamka na světě a jo už mám zabalené kufry takže můžu jet už dneska večer" uculila jsme se na ni a ona si pouze povzdechla "Jessi budeš mi strašně moc chybět" sklopila zrak k zemi a pokračovala "no sama víš že je to velká dálka a my tě nebudeme moct navštěvovat a.." zastavila jsme ji "mami neboj nic se mi nestane a navíc teta Nikita je velmi starostlivá, nikdy by nedovolila aby se mi něco stalo" šlo poznat že jsem ji aspoň trochu uklidnila "no tak fajn holčičko můžeš jet už dneska ale či bude čekej ten rok že Sarah a Martinus?" tahle otázka mě přiměla velmi důkladně přemýšlet a poměrně dost i zarazila "noo budeme spolu stále v kontaktu. Teď se s ní půjdu třeba rozloučit a s Martinusem" to jméno jsem řekla poměrně dost sklesle "a s Martinusem no víš to je jedno" mrkla jsme na ni a rychle jsme se rozběhla po schodech nahoru abych nemusela poslouchat ty její řečičky ohledně toho či se stalo, jsme stále spolu, pohádali jsme se a další. A ne nemám zájem ji na to odpovídat, protože bych se buď rozbrečela a tím bych to ještě víc zhoršila a nebo bych
popadla paniku a stres a nedopadlo by to moc dobře.

Pohled Martinuse

Nechápu to prostě to nechápu. Jak mi to mohla udělat já jsme ji miloval a dokonce i miluju  jo jo ale do dopisu si ji napsal pravý opak a ani jsis to od ní nenechal vysvětlit jestly to je pravda nebo lež  ticho už buď blbé svědomí. Je to určitě pravda protože Veronika by mi nikdy nelhala tak jako ona  jo? Jseš si jistý že by ti zrovna ona nelhala? Víš o tom že ji až moc důvěřuješ? ano jsem si jistý a víš že ani ne? Protože ji důvěřovat můžu ona mi všechno to co o mě Jessina všem pověděla řekla takže?  Takže? Jako vážně? Teď třeba doma brečí kvůli toho že jsi jí to napsal i když to třeba pravda vůbec nebyla to či ti Veruna napovídala  nech toho už, prostě verče důvěřuju a ty mi do toho nemáš co kecat. Tímhle tenhle rozhovor končím a nashle!
Ach můj bože je normální abych se hádal se svým svědomím kvůli toho u čeho mám stejně pravdu já? Bože. Někdy svoje svědomí nesnáším. Prostě mě pomlouvat a zahrávala si se mnou jako s hračkou a šmitec. Svůj názor už nikdy v životě nezměním! Tak to bude už na vždy.

To jsi však ještě nevěděl že to co ti tvé svědomí říkalo byla čistá pravda.
Ale bohužel už je konec, nemůžeš to už nijak zachránit kvůli tvé blbosti Martinusi.

Tak ahojte✋je tady další kapitola u které doufám že se vám líbila a že jste spokojení😊podle mě se mi moc Teda nepovedla ale ok no😂bohuzel já konce moc psát neumím😐ale určitě to do příště nacvičím😉jinak tohle už je konec. Ale mám dobrou zprávu bude i druhý díl této story😍už mám rozpracovanou dokonce kapitolu😱
Vyjde asi zase někdy o výkendu a možná i dřív podle času😊jinak omlouvám se za chyby a budu ráda za vote a komentáře jak se vám první díl líbil❤️

Ahooj💕