Pondělí

209 8 8
                                    

Nikdy jsem necítila emoce. Dokud jsem nepotkala jeho...

Ráno jsem vstala a převlékla se do školní uniformy. Koukla jsem se na hodiny a bylo půl sedmé tak jsem odešla do koupelny. Když jsem si vyčistila zuby udělala jsem si culíka a svačinu. Z kuchyně jsem přešla do svého pokoje a čapla svojí tašku. Odešla jsem z domu a zamkla za sebou.

Když jsem přišla ke škole tak jsem pozdravila paní učitelku. Vypadala mile, ale nemá mě moc v oblibě. Vešla jsem na náměstíčko uprostřed školy a rozhlédla se. Viděla jsem Osanu a partu s Kokonou, která na mě koukala docela zákeřným pohledem, ale já si jí nevšímala.

Začalo zvonit takže Kokona s partou odešla do své třídy. Chtěla jsem taky odejít, jenže jsem zahlédla jednoho kluka s černými vlasy. Pomyslela jsem si, že bude asi nový. Zakoukala jsem se do něj, když najednou na mě učitelka zařvala "Rychle do třídy Ayano!" odtrhla jsem oči od něj a rychle jsem běžela do třídy.

Na obědě jsem se zeptala Osany jestli neví jak se jmenuje ten kluk. Odpověděla, že ví, že se jmenuje Taro Yamada. Koukla jsem se znovu na něj a na chvíli jsem něco cítila jako kdyby se mi rozbušilo srdce. Zhluboka jsem se nadechla a pustila se do oběda.

Když jsme oběd dojedli tak jsme odešli do naší třídy a já šla přímo k Osaně. Chvíli jsem si s ní povídala, a když zazvonilo sedli jsme si na svá místa.

Zvoní na přestávku a já se těším až půjdu do zahradnického klubu. Jenže nejdřív je dvacetiminutová přestávka. Nevěděla jsem co mám dělat takže jsem sledovala Tara. Byl tak roztomilý. Když odešel na střechu viděla jsem tam Osanu, která mu nabízela bento. Vzal si ho a začali jíst. Cítila jsem se krásně, když jsem mohla být v jeho společnosti. Nevadilo mi, že jsem byla za rohem. Dojedli a já jsem je pozorovala. Vypadali jako kdyby spolu chodili. V tu chvíli mi něco přeskočilo. Cítila jsem se.. podvedeně.. Cítila jsem že někoho musím zabít.. že musím ochránit svého Senpaie před.. ostatními holkami, aby mohl být... Jen můj!

Zazvonilo a já šla do zahradnického klubu. Vzala jsem si zástěru ať nejsem špinavá. Učitelka mi zadala práci a já si vzala lopatu a sázela další kytky. Když jsem udělala svou práci tak zrovna zvonilo. Bylo to zvonění, které vždy ukončí celý školní den a všichni můžou jít domů. Sundala jsem si zástěru a dala jí do své skříňky. Hned potom jsem se přezula a vyrazila domů. Přede mnou šel Senpai a já se zastavila. Zašla jsem za strom a začala ho sledovat. "Ve škole je asi dost oblíbený." řekla jsem si. Usoudila jsem to podle toho, že si s ním každý povídá teda víc holky než kluci. Sledovala jsem ho dokud nezašel do nějakého domu. Myslím, že v něm bydlel. Zavřeli se za ním dveře a já se obrátila a šla domů.

Když jsem dorazila domů tak jsem hodila školní tašku na zem a šla do svého pokoje. Možná jsem vám neřekla že rodiče nejsou doma kvůli práci. Museli odjet do zámoří. Ani mi to moc nevadí jsem zvyklá být sama. Koukla jsem se na hodiny a usoudila, že bych mohla jít spát. Takže jsem si šla vyčistit zuby. Potom jsem se svalila do postele a chvíli přemýšlela o Senpaiovi. Konkrétně o tom jak ho získat jen pro sebe. Zavřela jsem oči a usnula jsem. Zdál se mi krásný sen o Senpaiovi.

Story of Ayano AishiKde žijí příběhy. Začni objevovat