Story of Ayano Aishi

Pátek

Zazvonil budík, ale snažila jsem se ho ignorovat. "Vstávej ospalče" ozvalo se. "Nechci vstávat.." řekla jsem rozrušeně. Cítila jsem jak ze mě někdo stahuje deku. "Heej" "Žádný hej budík ti tu zvoní deset minut". Promnula jsem si oči a rozhlídla jsem se po pokoji, ale nikdo nikde. Najednou jsem ucítila sladkou vůni palačinek. Vstala jsem a pomalu jsem šla ke dveřím. Otevřela jsem a viděla jsem rozčepýřený, černý vlasy. "Budo?" šeptla jsem vystrašeně. "Ano?". Zabouchla jsem dveře a opřela se o ně. "To nemůže bejt pravda" zamumlala jsem a pomalu jsem sjela na zem. Z ničeho nic se ozvalo "Hej vstávej!!" "Huh?". Otevřela jsem oči a vyděla jsem Info. "Konečně si vzhůru" řekla vyčítavě. "Počkat co? To byl sen? Vždyť.. To bylo jak doopravdy..." "Co já vim.. Rychle se převleč jdem do školy". Převlíkla jsem se a šla jsem do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a zeptala jsem se Info "Kolik je hodin?" "7:55". Rychle jsem popadla tašku a chytila Info za ruku. "Musíme běžet!". Otevřela jsem dveře a za námi je zavřela.

Pomalu jsem se vplížila do třídy a dělala jsem jakoby nic, ale učitelka mě zahlídla a řekla "Ayano jakto že si přišla pozdě?" "Ehh.. Já jsem zaspala." "Zapíšu si to na papír a ty to dáš panovi ředitelovi fajn?" "Hmm..".

Saki na mě celej oběd nešťastně zírala, ale nakonec se mě zeptala. "Neviděla jsi někde v areálu školy podprsenku?" "Ne proč se ptáš?" "Já jen jestli bys jsi mi jí nepomohla najít protože snad nikde neni.. A neptej se mě jak se to stalo je to dlouhej příběh!" "Fajn pomůžu ti" "Děkuju moc a přeju hodně štěstí" dořekla a já odvrátila svůj pohled na Senpaie. Asi si mě všiml takže jsem dojedla svůj obědu.

Oběd skončil a všichni odcházeli do tříd. Pomalu jsem se loudala do třídy a viděla jsem jak čtyři holky šikanují Horudu. Těmhle holkám se všichni vyhýbají. Pár lidí s něma mělo i šarvátku a podle mě to nic hezkýho nebylo. Takže jsem se otočila a pomalinku jsem odešla do třídy.

Zazvonilo na konec hodiny a začala dvacetiminutová přestávka. Ze třídy jsem odešla k panu ředitelovi. Otevřela jsem dveře a vešla jsem dovnitř. "Dobrý den" "Dobrý dobrý". Pomalu jsem se k němu blížila, když v tom se na mě podíval a vyvalil na mě oči. "To je nemožné.. Musíš být její dcera...". "Co?" "Toleruji tě v téhle škole ale ne v mé kanceláři jasné?!" "Ale já jsem vám přišla dát papír od mojí učitelky. Nechtěla jsem rušit" zamračila jsem se. Udělala jsem ještě krok vpřed a ředitel si stoupnul s paralizérem v ruce proti mě. "Už ani krok!" "Vždyť vám chci dát jenom ten papír.." "Polož to na tamten stůl a běž pryč" "Fajn". Položila jsem ho na ten stůl a šla jsem ke svojí skříňce. Zkontrolovala jsem jestli v ní neni nějakej papír, ale naštěstí nebyl. Slyšela jsem kroky takže jsem se schovala za skříňky. Byl to Budo. Svíral v rukou dopis a já dobře věděla co v něm je. Nakonec ten dopis hodil do mojí skříňky a dělal jakoby nic. Hned co odešel tak jsem jí otevřela a přečetla jsem si ten dopis. "Budo.. Proč mi tohleto děláš...." zašeptala jsem. Najednou se ozval Budo "Co ti dělam?" "Víš já už někoho..." "Hmm?" "Miluju.." "A koho?" "Tara". "Co na něm všecky holky vidí" rozmáchl se rukama. "Ty víš o nějaký holce co se s nim baví víc než by měla?" "Jo" "A jaká?" "To ti neřeknu" "No ták" "Aby jsi je všecky pozabíjela co?" "Jo tak ono jich je víc!" "No vlastně jo". "Budo vyklop to neboo.." "Nebo co?" "Nebo tě zabiju!" "To nemyslíš vážně" "Budo já si z tebe nedělam srandu jasný?!" "Fajn tak mě zabij" "Co?" "Chtěla si mě zabít tak to udělej ne?" "Jak chceš". Vytáhla jsem nůž a namířila jsem ho na Buda. Napřáhla jsem se a rozmáchla jsem se proti němu. Jenže jeho reakce byla rychlejší. Chytil mě za ruku, vytáhl z ní nůž a odhodil ho daleko ode mě. "Tak a teď mě zkus zabít". To jsem se, ale sesypala k zemi jako hromádka neštěstí. "Když já tě nechci zabít" zašeptala jsem. "Vždyť si to před chvílí myslela smrtelně vážně" usmál se na mě. "Ale teď už ne.. Víš mam tě ráda jako kamaráda" "Myslíš si že když mi tohle řekneš tak tě přestanu...." "Hm?". "Nechme to bejt nerad bych se s tebou pohádal" "Jak chceš" zvedla jsem se ze země. "A přijdeš teda za školu?" "Jo". Zazvonilo a odešli jsme do klubu.

Po hodině na mě Budo čekal u skříněk. Přezula jsem se a když jsem viděla Info řekla jsem jí ať jde k nám domů a dělá si tam co chce. Sice se divila, ale pak jí to došlo. Pozorovala jsem Info jak mizí za školní zdí a když zmizela úplně otočila jsem se na Buda. "Tak jdem?". Kývla jsem hlavou a pomalu jsme se rozešli za školu.

Zastavili jsme se přímo pod stromem a podívali jsme se na sebe. "Ayano?" "No?" "Zavedl jsem tě jsem kvůli jedný věci" "A jaký?" Chtěl jsem ti říct že tě miluju.." podíval se do země. "No nepovídej" řekla jsem si v duchu. V tu chvíli prošel po cestě Senpai. Zadívala jsem se do něj. "Ayano musíš si vybrat já nebo on" "V tom případě tě asi hodně zklamu" "Takže on". Sklonila jsem hlavu a tiše jsem řekla "Víš lásce neporučíš..". Zaslechla jsem smutný povzdech. "Budo promiň" "Ne neomlouvej se mi.. To já za všechno můžu měl jsem ti to říct později" "Ty asi nevíš kolik holek na škole o tebe má zájem" "O tebe má zájem docela dost kluků ale nedávají to najevo" "Ostatní kluci mě nezajímají... Mě zajímá jen Senpai" "Takže nikomu nedáš šanci aby ti dokázal ze tě má rád?" "Každýmu dávam šanci ale tobě jí dávam mnohem větší než ostatním" pousmála jsem se. "Ale rozhodně to tak nevypadá" zamračil se. "Zavedl si mě až sem nikomu se to zatim nepovedlo.. Myslim že to je velkej rozdíl" "To asi jo". "Tak neříkej že neni" usmála jsem se. Najednou se mi začernalo před očima. Nedokázala jsem stát na místě, protože se mi začala točit hlava. Spadla jsem a slyšela jsem hlasy okolo sebe. Najednou bylo ticho. Před sebou jsem viděla jakousi holku v černobílým oblečení. Pak zmizela a já přestala vnímat.

Když jsem se probudila byl zřejmě večer. Jak jsem poznala byla jsem u sebe v pokoji a ležela jsem na své posteli. Z obýváku se ozývaly hlasy. Myslím, že to byla Info, ale s kym si mohla povídat? To nevím, ale měla bych to zjistit. Pomalu jsem se postavila a namířila jsem si to ke dveřím. Otevřela jsem a vyšla jsem ze dveří. Když jsem vešla do obýváku tak jsem se musela zastavit. Seděl tam Budo a Info. Pak se na mě otočili. "No to je dost že jsi se vzbudila" řekla Info naštvaně. "Co se stalo?" "Zkolabovala jsi" "Aha" "Když už jsi vzhůru tak bych měl jít" "Kolik je vůbec hodin?" "22:03" "Budo to chceš jít v takový tmě domů? Ještě takovou dálku" "Klidně" "A nechceš přespat u mě? S Info si klidně lehnem na gauč. Že jo Info?" "Jasně" zamračila se. "No nevim jak bych to vysvětloval rodičům.." "Podle mě bude to vysvětlování horší když přijdeš takhle večer" "Tak fajn ale na ten gauč si lehnu já" "Ne já" Co třeba kdyby jste si vy dvě hrdličky lehli na gauč a já si užila tvoji velkou postel?" ušklíbla se Info. "Noo... Tak fajn.." "Super ale nechci nic slyšet" "Info" "Co je? Byl to vtip" usmála se Info. "Ale rozhodně nebyl vtipnej". "Tak já jdu teda spát. Dobrouu" "Dobrou" řekla jsem a sedla jsem si na židli. "Nepůjdem taky spát jsem unavená" "Dobře". Šla jsem do koupelny a vzala jsem kartáček. "Budo" "No?" "Pojď si vyčistit zuby". Hned co přišel dala jsem mu novej kartáček a pastu. Když jsem si vyčistila zuby počkala jsem na Buda a pak jsme šli do obýváku. Zhasla jsem lampu. "Dobrou" "Dobrou Ayano".