Story of Ayano Aishi

Úterý

Dnes jsem se vzbudila zhruba v pět ráno. Koukala jsem do zdi a v mém pokoji byla docela tma. Najednou mi zazvonil mobil. Přišla mi sms od neznámého čísla.
Neznámé číslo:Ahoj.
Já: Ahoj. Známe se?
Neznámé číslo: Neznáme ale jmenuju se Info-Chan.
Nevěděla jsem co odepsat takže jsem si přejmenovala kontakt na Info-Chan. Potom jsem odepsala.
Já: A proč mi vůbec píšeš?
Info-Chan: Víš jak je ten novej kluk ve škole?
Já: Jo vim.
Info-Chan: Můžu ti o něm napsat víc. Nebo o jakýkoliv holce budeš chtít.
Já: Fakt?
Info-Chan: Ano ale abych věděla o jaký holce chceš informace tak mi budeš muset vyfotit její kalhotky.
Já: Nechci fotit kalhotky jiných holek!
Info-Chan: Bez toho ti nic nenapíšu.
Já: Fajn.
Info-Chan: Ok. Teď ti pošlu informace o jedný holce na škole.

Já: Proč zrovna Osanu?
Info-Chan: Přecti si to pořádně!
Já: Počkat?! Ona.. Miluje Senpaie?
Info-Chan: Ano. V pátek mu chce vyznat city pod třešní. Musíš tomu zabránit.
Já: Já jí tak nesnášim!!
Info-Chan: Další info pošlu zítra tak ahoj.
Já: Ahoj.
Nikdy by mě nenapadlo, že ho Osana miluje. "Musím s tim něco udělat a to hned!" zakřičela jsem. Koukla jsem se na hodiny bylo 6:30. Převlíkla jsem se a upalovala do koupelny si vyčistit zuby. Pak jsem si udělala svačinu. Vzala jsem si tašku a pomalu si vykračovala ke dveřím. Otevřela jsem je a udělala krok vpřed. Zavřela jsem za sebou dveře a zamkla jsem. Potom už jsem šla do školy.

Když jsem přichvátala ke škole brána byla už otevřená. Prošla jsem bránou jako zombie a hádejte koho jsem viděla. Osanu a povídala si s mím Senpaiem. "Teď jsem se, ale vážně naštvala." šeptla jsem. "Nikdo si nebude povídat s mím Senpaiem!" zakřičela jsem, že se na mě otočili všichni studenti co šli do školy. To mě v tu chvíli nezajímalo. Přišla jsem k Osaně a odtáhla jsem jí za roh. Koukala se na mě úplně viděšeným výrazem. Zastavili jsme se a já na ní koukala vražedným pohledem. Nechápavě se mě zeptala "Co je?!" já jsem jí odpověděla "Musíš se přestat bavit se Senpaiem.". "S jaký Senpaiem?" koukla jsem se na ní a řekla jsem "Taro Yamada nevíš?!". "Vim.. Ale proč?" pořád mě nechápala. "Prostě na něj zapomeň!!" zakřičela jsem. "Ale proč??" to mi, ale došli nervy. "Osano prostě se s nim nebav!! Chápeš?!". "Jo chápu.." oddychla jsem si a odešla jsem na hodinu, protože zvonilo.

Sedla jsem si na své místo a připravila jsem si na matiku. Při hodině na mě Osana pořád pokukovala, ale snažila jsem se to ignorovat.

Na obědě jsem se zase koukala na Senpaie. Když se usmál tak jsem si v duchu řekla "On je tak roztomilej.". Osana na něj zatim nekoukla. Myslím, že nevěděla co ode mě má čekat.

Po obědě jsme všichni odešli do tříd. Tentokrát jsem si nepovídala s Osanou a ani s někým jiným. Koukala jsem do země. Po chvíli začalo zvonit.

Po hodině byla dvacetiminutová přestávka jako vždycky. Nevěděla jsem co dělat takže jsem si začala psát s Info-Chan.
Já: Ahoj.
Info-Chan: Ahoj co potřebuješ?
Já: Jen mě napadlo jestli by jsi mi nemohla poslat nějaký info.
Info-Chan: Jedině když mi pošleš kalhotky nějaký holky na škole.
Já: Nejsi nějakej úchyl?
Info-Chan: Ne nejsem a kdyby tě to zajímalo stojím pár metrů od tebe.
Já: Jak vypadáš?
Info-Chan: Červený vlasy.
Já: Nevidim.
Info-Chan: Jdu k tobě.
Já: Ok?

"Ahoj" ozvalo se z povzdálí. "Ahoj?" odpověděla jsem. Přišla ke mě holka s červenými vlasy a brýlemi. "Joo. To bude asi ona." šeptla jsem. "To jsem já
Info-Chan." pousmála se. "Jo já jsem.." najednou mi skočila do řeči "Ayano Aishi přezdívaná Yandere-Chan". Udiveně jsem na ní zírala, ale zeptala jsem se "Jak to víš?".
Neodpověděla mi. "No to je jedno. Hele za deset minut mi začíná hodina v zahradnickým klubu. Takže budu muset jít." řekla jsem. "Jo pohoda." to stíháme. "Co stíháme?" šeptla jsem. "Uvidíš.." odpověděla tajemně. Nevěděla jsem co chce udělat a už vůbec kam mě to táhne.

Zastavili jsme se a já neměla ani páru kde to jsme, ale nedalo mi to takže jsem se zeptala. "Kde to jsme?". "Za školou. Nepoznáváš?". "Za školou?" odpověděla jsem. "Hele musim jít na hodinu!". "Tak běž. Ať stíháš." řekla se sklopenou hlavou.

Běžela jsem přes celou školu, ale najednou jsem zahlídla Osanu objímající Senpaie. V tu chvíli jsem sebou škubla. "Tak teď jsem se opravdu naštvala.." řekla jsem si sama pro sebe. Už jsem chtěla jít za Osanou a zabít jí, ale:
1) jsem neměla žádnou věc, kterou bych jí zabila.
2) Byl tam Senpai a myslel by si o mě, že jsem zrůda.
3) Zvonilo na hodinu.
Vyběhla jsem ven ze školy přímo k zahradnímu klubu. Učitelce zřejmě nevadilo, že jsem přišla o chvíli později. Jako vždy mi zadala práci a já začala pracovat.

Hodina utekla jako voda a já jsem se šla přezout. U skříňky na mě čekala Info-Chan. Řekla "Tak co stihla si to?" a mírně se pousmála. Odpověděla jsem "No přišla jsem o minutu později, ale učitelce to nevadilo." zamračila jsem se.
Info-Chan se mě zeptala co mi je a já odpověděla, že jí to řeknu u mě. "Ok" usmála se. Zeptala jsem se jí kde bydlí a ona mi odsekla, že bydlí ve škole.

Když jsme dorazili před můj dům tak jsem si vyndala klíče z tašky a odemkla. Otevřela jsem a pozvala Info-Chan dovnitř. Kývla hlavou a já za ní zavřela dveře. Řekla jsem "Tady si odlož tašku.". Pak jsme odešli do mého pokoje a zeptala se jestli si něco nedá. Odpověděla, že ne.

"Tak teď ti řeknu tu věc.." znovu jsem se zamračila. "Ok" vymáčkla se Info-Chan. "Když jsem běžela na hodinu viděla jsem Osanu. A hádej co. Objímala Senpaie." vyhrkla jsem. Info-Chan na mě jen zírala a řekla "To chce pomstu.". Ďábelsky jsem se usmála a koukla jsem se na nůž na stole. "Nikdo.. NIKDO nebude objímat mího Senpaie!! A Osana... Osana se zítra naposledy nadechne!!!". Začala jsem se smát... "Moje touha zabíjet se zítra vyplní na mojí nejlepší kamarádce.... Teda na mojí nepřítelkyni!!!" a zase jsdm se začala smát.

Potom jsem se zeptala Info-Chan jestli u mě nechce spát. Odpověděla, že klidě. Takže jsem jí ustlala na mojí velký posteli. Lehli jsme si na postel a povídali jsme si. Zhasla jsem lampičku a usnula jsem. Neměla jsem sen o Senpaiovi, ale hledala jsem způsob jak zabít Osanu tak, aby to nikdo nezjistil.