Story of Ayano Aishi

Čtvrtek

Zazvonil mi budík a já si promnula oči. Stoupla jsem si a šla jsem vzbudit Info. "Info vstávej musíme do školy!" zařvala jsem. "Jo tak běž.." "Ale i ty máš jít do školy!!" vyjekla jsem. "Hmmm..". Vzala jsem jí peřinu a hodila jí na zem, ale Info to nezajímalo. "Vstávej!!" řekla jsem a šla jsem se převlíct. Když jsem přišla zpátky k Info tak pořád ležela v posteli. Chytila jsem jí za ruku a stáhla jsem jí z postele. "Au!" zakřicela. "Jak koukam už jsi vzhůru co?" usmála jsem se na ní. Pak jsem odešla do koupelny vyčistit si zuby a udělat si culíka jako vždycky. Přišla jsem zpátky do svého pokoje. Vzala jsem si mobil a sedla jsem si na židli. "Zase mi napsalo neznámý číslo? Jako fakt..?"
Neznámé číslo: Ahoj doufam že píšu na správný číslo.
Já: Nevim jestli píšeš na správný číslo.
Neznámé číslo: Můžu jméno?
Já: Tak mi řekni nejdřív to tvoje.
Neznámé číslo: Jsem Budo.
Já: Tak to píšeš asi na špatný číslo.
Neznámé číslo: Dokud se nedozvim tvoje jméno tak to nerozpoznam.
Já: Ayano Aishi..
Neznámé číslo: Tak to píšu správně.
Koukla jsem se na hodiny a zavolala jsem na Info jestli můžem jít. Přišla za mnou a řekla, že jo. "Hele ty si zase s někym píšeš že jo?" "Ne nepíšu.." zalhala jsem, jenže Info to na mě poznala a vytrhla mi mobil z ruky. "Ooo tak ty si píšeš s Budem." zasmála se. "Hele nemůžu za to že mi napsal a vrať mi mobil! Musíme do školy..". Info mi vrátila mobil a já si ho dala do tašky. Přehodila jsem si tašku přes rameno a otevřela jsem dveře. Hned jak jsme vyšli tak jsem zamkla.

U brány jsem viděla Budoa a zastavila jsem se. "Jak se mu vyhnout..?" zamumlala jsem si sama pro sebe. Rozhlížel se úplně všude, a když namířil pohled na mě tak mi bylo jasný, že se mu nevyhnu. Přišel ke mě. "Ahoj Yan." usmál se. "Ahoj.." šeptla jsem. "Hele nechtěla by jsi dneska dát sraz na střeše?" "Fajn.." odfrkla jsem. "Udělal jsem ti snad něco že se tak chováš??" "Jak se chovam?" "Hnusně.." řekl vážně. "Proč se o mě najednou tak staráš nikdy jsem tě nezajmala a teď" prohodila jsem. "To je jedno..". Ve skutečnosti jsem o něm věděla snad všechno. "Ale mě to zajmá" "Řeknu ti to zejtra". "Snad mě nezavede pod sakuru...." řekla jsem si v duchu. "Fajn". Začalo zvonit a oba najednou jsme se rozeběhli do třídy.

Když jsem přišla na oběd všichni se mě ptali jestli nevim kde je Osana. Pochopitelně jsem řekla, že nevim i když jsem to věděla moc dobře. Celý oběd jsem dělala jako bych nic o Osaně nevěděla.

Jako vždycky se všichni z oběda vraceli do tříd. Byla jsem ráda, že oběd skončil, protože se to nedalo vydržet. Všecky holky u stolu se mezi sebou ptali co je s Osanou, ale nedalo se to ignorovat, protože řvali snad přes celou jídelnu.

Konečně skončila matika a já jsem šla na střechu. Nikdo tam zatim nebyl, ale je dobrý tam být dřív. Slyšela jsem hlasy takže jsem se rychle schovala za roh. Byla to jenom Kokona a Saki. Stoupli si k zábradlí a začali si povídat. Poslouchala jsem Kokonu a rozumněla jsem jí, že se jí líbí Senpai. "Tak to teda ne holčino!" řekla jsem si v duchu. Když v tom přišel Budo. "Nečekala si dlouho?" "Ani ne." pousmála jsem se. "No přišel jsem se tě zeptat jestli by jsi chodila do mího klubu. Mohlo by ti to pomoct s.... Ty víš s čim." podrbal se na na zátylku. "Ok" "Fakt?" "No jasně!" usmála jsem se. "Ty jsi super!" "Nepřeháněj" vrhla jsem na něj vražedný pohled. "Takže dneska v mím klubu ok?" "Jo". Začal mi zvonit mobil. Volala mi Info. Zvedla jsem to a Info mě začala upozorňovat, že mě Budo chce vzít pod sakuru. "No super.." řekla jsem a ukončila jsem hovor. "Co je?" opatrně se mě zeptal Budo. "To tě nemusí zajímat.." řekla jsem vážně. "Ale fakt co je?" zeptal se mě a chytl mě za ruce. Nevěděla jsem co říct. Chtěla jsem odejít, ale bylo mi to blbý. "Nemůžeš...." šeptla jsem a stekla mi slza po tváři. "Co nemůžu?" řekl a utřel mi slzu. "To je jedno.. Nechci to řešit" "Dobře. Za deset minut začíná hodina. Těšíš se?" "Jo celkem.. Jo". "Tak supr." usmál se. Najednou se do mě dostala vlna emocí a vykoktala jsem "Promiň musim jít..". "Aha tak zatim." řekl se sklamaným výrazem. Běžela jsem se slzama v očích na záchody. Nikdo tam jako obvykle nebyl, takže jsem se na sebe koukla do zrcadla a zeptala jsem se sama sebe co mi je. Utřela jsem si poslední slzu do uniformy a odešla jsem na hodinu, jelikož zvonilo.

Když jsem přišla Budo mi dal oblečení a já se šla převlíct do kabinky. Vyšla jsem z kabinky a Budo na mě zíral jako na zázrak. Nedalo mi to a zeptala jsem se "Co je?" "Sluší ti to" usmál se. "Děkuju". Byla tam jedna holka, která na mě koukala docela dost závistivím pohledem, ale já jí ignorovala.

Po hodině jsem odešla ke skříňkám. Přezula jsem se a čekala jsem na Info. Viděla jsem Info jak pomalu jde ke mě. Šla ke svojí skříňce a taky se přezula. "Můžem jít?" "Jasně" "A kde máš tašku?" "No jo! Já si jí zapomněla ve třídě. Tak počkej musim si jít pro ní" "Ok". Sedla jsem si na schody před školou a koukala jsem na studenty co chodili domů. Viděla jsem Senpaie a mohla jsem se rozpustit. Když odešel přišel ke mě Budo. Chytil mě za ruku a někam mě táhnul. Pustil mě, když jsme došli za školu. "Chtěl jsem ti to říct až zejtra ale...". Nechápavě jsem se na něj koukala. Najednou mě namáčkl ke zdi a políbil mě. Vykulila jsem na něj oči, jenže on se začal smát. "Emm.... Noo.. Já budu muset jít..." "Aha a nechceš doprovodit?" "No víš jde se mnou Info.." "Tak to jo já jen aby se ti něco nestalo" podrbal se zátylku. Začala jsem se smát, ale hodně nahlas smát. Budo mě upozornil, že k nám někdo jde, ale byla jsem v klidu. Byla to Info koukala na nás jak na dementy. "Ehhhh.... Co to tu děláte?!" "Nic" špitla jsem. "Takžeee... Vy.." odkašlala si. "My nic". Budo se na mě kouknul a začal se smát. Můj výraz byl asi k nezaplacení, protože se po chvilce začala smát i Info. Nechápavě jsem na ně zírala a nakonec jsem řekla "Fajn takže vy se mi chcete smát??! Mam u sebe nůž kdyby vás to zajmalo..". Ale smáli se dál. "Tak já jdu domů ahoj" zamračila jsem se a šla jsem domů. "No ták" přiběhla ke mě Info a potom i Budo. "Nebuď naštvaná" pousmál se Budo. "Nejsem našvaná jenom jsem unavená.". Zakopla jsem o kámen a spadla jsem. "Au!!!" zařvala jsem. Asi jsem si sedřela koleno. Sice to nic nebylo, ale docela dost to pálilo. "Neni ti nic?" zeptal se Budo. "Ne v pohodě jenom jsem se odřela..." "Tohle že je odřený?! Vždyť to máš skoro rozseklý!" "Nic to neni..". "Odnesu tě domů a nezajmají mě tvoje protesty" usmál se. "Fajn".

Přišli jsme domů teda jenom Budo a Info. Info vytáhla z mojí tašky klíče a otevřela. Budo vešel a zeptal se mě kde mam pokoj. "Hned vedle chodby" řekla jsem. Otevřel dveře a položil mě na postel. "Tak já už půjdu domů" usmál se na mě. "Takže zejtra ve škole?" "Jasně. Tak ahoj" "Ahoj". Info za nim zavřela dveře a přiběhla ke mě. "Kde máš dezinfekci?" "V koupelně". Vrátila se z dezinfekcí v ruce a vzala kapesníčky ze stolu. Takže teď to bude štípat. Nalila mi trošku dezinfekce na nohu a já se mohla zbláznit. Pak přinesla obvaz a upřímně vůbec nevim kde ho vzala. Obvázala mi tu nohu a řekla "Hele dneska už radši nikam nechoď". Kývla jsem. "A co jsi vlastně dělala z Budem za školou?" "Noo.." "Hmmm??" "On..." "On ti řekl že tě miluje?" "No ne úplně" "Tak to nenapínej!". "Fajn. Políbil mě.." začervenala jsem se.
"Ty seš rudá jak rajče" podotkla. "Asi půjdu spát" "Já asi taky.." "Ok".

Lehla si vedle mě. "Tak dobrou" "Dobrou" řekla jsem a zhasla jsem lampičku.