Story of Ayano Aishi

Pátek

Konečně ráno. Krásné ráno. Krásný den. Dokonalý den. Dokonalý den.. hmm... přesně na vraždu Amai. Už těch jejích dortíčků a všeho jinýho bylo dost. Senpaii já tě z té hrůzy vysvobodím, neboj. Už ji nikdy neuvidíš. To ti slibuju.
"Info?" "Jo?" "Jdu do školy." "Vždyť už jdu taky ty uspěchanče." "Chci mít ty fotky rychle za sebou." "Tak to pak jo."
•
•
"Tady je máš." "Díky. Tady je jed." "Shhh ať tě nikdo neslyší." "Jo v pohodě někam to schovej ať to neni vidět." "Tak po škole." hrdě jsem se usmála.
•
•
Konec vyučování. Měla bych jít do klubu vaření.
•
•
"Ahoj Amaii." "Ahoj Ayano. Co tady děláš?" "Řekla jsem si jestli nechceš pomoct." Milý úsměv. Au..
"To by jsi mohla. Víš jak se pečou muffiny že?" "Samozřejmě." "Upečeme dva a dáme je Senpaiovi dobře?" "Dobře."
•
•
Během připravování těsta jsem do jedné misky přidala trochu jedu. Samozřejmě když byla ta krysička otočená.
•
•
"Myslím že se nám povedly. Co ty na to?" Proč se pořád tak sladce směje. Příčí se mi to. "Jo jo jsou úžasný. Nechceš ho ochutnat?" "Já myslela že dáme oba dva Senpaiovi.." "Tak přece je lepší jeden ochutnat aby nechutnal zle ne? Potom ho můžeme dozdobit." "Máš pravdu. Jaký si mám dát?" "Tenhle." Byl to ten s jedem samozřejmě. "Tak co chutná?"
Zamlkla. "Amai?" Začala se dusit. "V... vodu.." "Ale no tak Amai." "Myslim že těch tvých přeslazeným řečiček bylo dost a mně tedy překážet nebudeš. Senpai je můj a ne tvůj." Podívala jsem se na ní. Zkontrolovala jsem její tep a hádejte co. Ano je mrtvá! Musím to nějak nahrát. Mám nápad. Půjdu za učitelkou a nahlásím jí to ale musim vypadat vážně vyděšeně. Rozeběhla jsem se ke kabinetu všech učitelek ze školy. "Paní učitelko! Spolužačka se začala dusit když snědla muffina! Prosím můžete jít za mnou??" "Samozřejmě už jdu."
Dovedla jsem jí zpět do onoho užasného místa. "To je ona.. Není jí nic?? Bála jsem se tak jsem vás zavolala.." "To je dobře že si přišla ale teď musím zavolat záchranku.." "Takže je stále živá?!" "To nevím."
•
•
"Dobrý den. Máte nějaké informace okolo této situace?" "Já ano! Pekli jsme spolu muffiny a když jeden z nich ochutnala začala se dusit.. Nevěděla jsem jak jí pomoct tak jsem šla za paní učitelkou." "Aha dobře. Kolik těch muffinů bylo?" "Dva." "A kde je ten druhý?" "Na lince. Chcete ho podat?" "Ano prosím." Vzala jsem ho a dala jsem ho záchranářovi. "Nevypadá nějak špatně." "Ne nic jim nebylo aspoň do té chvíle než se začala dusit... Nemám tušení co se stalo.." "Hmm.." kousnul si do něj. "Nic mu není.. Je dobrý." "Děkuju... Tenhle jsem pekla já." Podívala jsem se na muffin. "Co když ten druhý upekla ona a nějak ho otrávila protože chtěla spáchat sebevraždu?!" "To je docela dobré vysvětlení ale kde by nějaký jed vzala?" "To nevím. Možná z domova. Doma můžou mít krysy třeba v garáži a tak.. Chápete ne?" "No každopádně jí vezmeme na pitvu abychom zjistilu příčinu smrti. Děkuji za všechny informace." "Počkat.. Ona je mrtvá..?" "Ano." "Moje kamarádka je mrtvá?!" "Ano je mrtvá." "Proč.. proč by jsi mi tohle dělala?!" Doufám že jsem přesvědčivá.
"To bude v pořádku." "Ale.."
"Shh.." Nevěděla jsem že máme i hodné učitelky.
•
•
•
"Info! Amai je mrtvá! Uspěla jsém!" rozkřikla jsem se po domě. "A to musíš tak řvát?" opřela se o rám dveří. "Je to úžasný když víš že tvůj Senpai je znovu v bezpečí.." "Červenáš se." "Vážně?" "Jo." "No vidíš." "Co vidím?" "Jak moc ho miluju!" "Bože..." "Co máme k večeři?" "Nic jako skoro každý den." "Uvařím vajíčka." "Ok."
•
•
"Díky bylo to moc dobré." "Nemáš zač."