Story of Ayano Aishi

Středa

První věc co jsem uslyšela byl budík. Nepříjemný frekvence mě přinutily otevřít oči a vypnout ho. Je čas.. je čas na mučení Saki. Zaradovala jsem se. Info už byla ve škole. Bylo devět ráno. No jo Saki už na mě určitě čeká. Zvedla jsem se a nazula jsem si bačkory. Pár kroků a jsem u dveří sklepa. Počkat co bych jí dneska mohla udělat. Podle škubání hlavy bych řekla že je zdravá tak na 50%. Hmm.. Mohla bych se podívat jestli se jí udělali strupy v prstech. Protože kdyby jo vzala bych si kladivo a znova bych jí zatloukala hřebíky. Jo! Super nápad. Tak jdu na to. "Dobrý ráno Saki." "Dobrý ráno.." "Ukaž mi ty prsty... No vida! Máš tam strupy. To dneska hraje důležitou roli. Tak se do toho pustíme." Natáhla jsem se pro kufřík s nářadím a vyndala jsem z něho kladivo s jedním hřebíkem. "Kterou máš radši pravou nebo levou?" "Pravou.." "Fajn tak pravá to odnese jako první." Pomalu jsem začala zatloukávat hřebík do strupu. Saki byla v klidu což mě udivovalo. Ups! Jedna rána padla těsně vedle. Saki jen zasyčela a hleděla si svýho. To je pokrok jen zasyčela. Přestala jsem klepat do hřebíku a kladivo jsem pustila na zem. Chytla jsem jí hřebík a vytáhla jsem ho. "Hele Saki dáme si takový cvičení co na to říkáš?" ... "Ticho beru jako jo." Rozvázala jsem všechny provazy kterýma byla uvázaná k židli. "Můžeš jít.." Saki stála a škubala hlavou. "Vypadni!" Pořád stála na místě. "Hmm.. Vypadá to že tvoje zdraví výrazně kleslo.. No tak přiznej se kdo ti co udělal!" "K-Kokona.." "Cože?" "Kokona.." "Máš pravdu. Kokona za všechno může. Musíš se jí zbavit.. ale jak?" usmála jsem se. "Zabít.." "Přesně tak... Hele něco si musíme ujasnit." "Když tě zejtra pustim do školy tak ti dam nůž. Obyčejnej kuchyňskej nůž. Schováš si ho pod sukni a půjdeš za Kokonou. Přesně na to místo kde se vybavujete. Což znamená u fontánky. Kokona by tam jako vždycky měla bejt a kecat s ostatníma holkama z vaší party. Až tam dojdeš tak vytáhneš nůž a Kokonu zabiješ. Ostatní záleží jen na tobě.. Pamatuješ si to?" Saki kývla. "Fajn do zítřka na to nezapomeň. Ještě si uděláme pár cvičení. Teda jestli ti to nevadí." Chytla jsem jí za ruku a táhla jsem jí ven ze sklepa. To vám povim byl to těžkej úkol někam jí dostat. Otevřela jsem vchodový dveře a nařídila jsem Saki ať jde ven. Vyšla ven z baráku a zastavila se na chodníku. "Teď běž k támletomu stromu." Šla. "Teď tam." Šla. "Sem." Šla. Poslouchala jak voják. Zkusila jsem jí přepadnout. Nebránila se. "Fajn teď běž zpátky do sklepa. Sedni si na židli a buď ticho." Saki odešla. Víc a víc škube hlavou. To je divný. Nečekala jsem že to s ní bude tak jednoduchý. Neni možný že jí nikdo nic neudělal. Nebo se zamyslela nad tim co jsem jí říkala o Kokoně a Mai.. Šla jsem za Saki a vyfotila jsem jí. Fotku jsem poslala Info.
Já: Info ty to poznáš. Na kolik procent je zdravá?
Info: 0% Jsem si tim jistá.
Já: Díky.
Ty jo.. Bylo to vážně jednoduchý. Odešla jsem ze sklepa. Můj pokoj byl celkově čistej jen byla neustlaná postel. Otočila jsem se na korkovou tabulku a prohlížela jsem si fotky Senpaie. Jednu fotku jsem pohladila. Zvonek. Někdo zvoní. Kdo to může bejt? Ať je to kdokoliv tak nesmí vědět že tu mam Saki! Vyběhla jsem z pokoje a otevřela jsem dveře sklepa. "Saki buď prosím potichu" zašeptala jsem. Kývla a tak jsem zavřela dveře. Otevřela jsem dveře a mile jsem se usmála. "Dobrý den." "Dobrý den.. Je doma paní Aishi?" "Umm.. Ne není ale já jsem její dcera." "No dobře mam tu pro vás dopis" "Pro mě?" "Prosím podepište to tady a tady." Podal mi propisku. Vzala jsem si jí a podepsala jsem to. Propisku jsem mu vrátila a on mi předal dopis. "Nashledanou." "Nashle.." Hmm.. Zvláštní. Zabouchla jsem dveře a šla jsem s tím do pokoje. Dopis jsem položila na postel a ze šuplíku jsem vytáhla nůžky. Sedla jsem si k dopisu a roztřihla jsem obálku. Nůžky jsem odložila a otevřela jsem to. Hh..? Zhrozila jsem se. Na dopisu byly kapky krve. I přesto jsem to začala číst.
Ahoj Ayano.
O záhadným zmizení Osany Najimi a Saki Miyu určitě víš. Sama jsi teď nebyla ve škole dva dny. Chtěla bych si s tebou dát schůzku. Dnes v 18:00 v parku. Zeptám se tě na pár otázek a to bude všechno.
"Kdo to sakra psal?! Mam mít nějakou schůzku a ani nevim kdo to je! Ale zřejmě je dost starobylá. Dopisy se moc často neposílají. Mohla mi to napsat na mobil když už ví mojí adresu." Hlavou se mi prolínalo tolik otázek ale bohužel se mi nedostalo odpovědi. "Ugh.. Fajn. Půjdu tam. Je 13:43 takže času dost. V 18:00 končí Info škola takže až přijde nebudu tu. Ježiš už vidim ty otázky..." protočila jsem očima. "A kde jsi byla a co a kde a proč a bla bla bla! " Lehla jsem si a usnula jsem.

Ucítila jsem šťouchání do ramene. Otočila jsem se na bok. Pusa na čelo. To byl důvod co mě přinutil otevřít oči. "Dobrý ráno Ayano." usmál se. Kdo by to asi mohl bejt. No jasně byl to Budo. "Umm... Nech mě spát.." zavřela jsem oči. Pohladil mě po hlavě a řekl "No tak vstávej." "Neee.." Slyšela jsem kroky a tak jsem pootevřela jedno oko. Najednou jsem ucítila dotek na nohách a na zádech. Vyzvedl mě do vzduhu. "Budo neblbni.." "Vstávej" "A proč..?" Otevřela jsem oči a začala jsem vnímat. "Počkat kolik je hodin?!" "17:55" "Sakra! Sakra sakra sakra!! Prosim pusť mě." "Děje se něco?" "Nestíham." Vlítla jsem do koupelny a vyčistila jsem si zuby. Přesunula jsem se ke skříni. Vzala jsem si kraťasy a zelený tílko. Znovu jsem naběhla do koupelny a převlíkla jsem se. "Budo Budo! Jak vypadam?" Budo se jen usmál a s klidem řekl "Krásně." "Díky." Chvíli jsme na sebe zírali ale zase jsem se probudila. "Už musim vážně nestíham." "A kam tak spěcháš?" "Mam nějakou schůzku." "Aha." Nazula jsem si boty. "Ježiš mam jednu minutu! Ahoj!" "Ahoj." Vyběhla jsem z domu jak jen nejrychleji to šlo. Celou cestu do parku jsem běžela. No ten tělák nebyl k ničemu. Na lavičce seděla taková tajemná holka. Že by to byla ona? "Tady jsi. Máš o dvě minuty zpoždění." "Omlouvam se." "Příště si na to dej pozor." Musela jsem si jí pořádně prohlídnout. Měla na sobě tmavou, školní uniformu. Vlasy měla černý, rovný a krátký. "Známe se?" "Ne." " Jak se jmenuješ?" "Jsem Nemesis-Chan." Myslim že jsem o ní slyšela něco ve stylu 'Dávej si na ní pozor prej zabíjí lidi na potkání!' jenže tomu nevěřim. "Tak co jsi ode mě potřebovala?" "Jen pár odpovědí." Vytáhla si blok a tužku. "Předpokládám že víš něco o těch zmizeních. Pověz mi něco o Osaně Najimi." Právě teď začala chvíle hereckých výkonů. "Nevím.. Osana byla moje nejlepší kamarádka. Netušim jak mohla zmizet.. ani mi nic neřekla." "Ayano Aishi nelži mi do očí." Že by mě prokoukla? "Říkam pravdu." "To teda vidím. Řekni mi pravdu nebo si to s tebou vyřídím." "Pravdu jsem řekla co víc ode mě chceš?" "Hah.. Jsi dobrá lhářka. Takových holek už bylo. Pravda se stejně vždy ukázala." "Nevim o čem to mluvíš." "To buď ráda." "Pravdu jsem řekla!" Stoupla si a začala okolo mě chodit. "Ayano Ayano Ayano.. Kolik holek jako jsi ty jsem se už zbavila. No pár jich už bylo a věř mi jejich smrt rozhodně příjemná nebyla. Vím o všem co jsi provedla a to až moc dobře. Osanu jsi zabila z toho se nevymluvíš. A Saki? Ta už prakticky neni. Vymazala jsi jí vše důležité s hlavy. Ani neví kdo je. Proto jsi nechodila do školy. Protože si mučila Saki. No nemám pravdu?" Tak teď si mě vychutnala. Co mam odpovědět tady končim všechno ví. Nikdo neví co mi udělá. Bude konec. Už nikdy neuvidim Senpaie. "Na něčem se můžeme domluvit.. Když do osmi týdnů nikoho nezabiješ tak se ti nic nestane ale pokud ano osobně a dobře se o tebe postarám. Platí?" "Jo.." "Super už musím jít tak nezapomeň na tu domluvu." Zmizela za jedním stromem. Na tu domluvu jí kašlu nebudu poslouchat někoho koho ani neznam. Otočila jsem se a šla jsem domů. Pořád jsem přemýšlela kde jsem udělala chybu že všechno ví. Nikdo v tu dobu nikde nebyl a kamery taky nikde nejsou. Leda že by jí to vykecal Budo.

"Jsem doma." "Ayano kde jsi sakra byla?!" "Měla jsem schůzku.." "Nějak dlouho ne?" "Vždyť jsme tam byli tak deset minut." "Prd deset minut dvě hodiny!" "Co?" "Slyšela jsi dobře ne? Báli jsme se o tebe. Teda hlavně on.." ukázala na Buda. Budo se začervenal. Já zřejmě taky. Nakonec jsme se tomu zasmáli. "No tak s kym jsi tam byla?" "Jmenuje se
Nemesis-Chan.." "Sakra Ayano! Ta tě může zabít. Ráda se zbavuje holek jako jsi ty." "No.. ví všechno. Netušim jak to udělala." "A co po tobě chtěla?" "Chtěla odpověď na otázku." "Na jakou?" "Jestli něco vim o zmizení Osany a Saki." "Neřekla si jí to že ne!" "Ne ale ona poznala že jsem lhala." "Sakra! Žádná domluva nebo tak něco neni že jo?" "Je ale na to jí kašlu." "Mam pocit že o Senpaiovi můžeš jenom snít. Jestli to porušíš je po tobě." "Ne nic takovýho! Senpaie budu bránit do poslední chvíle!! I kdybych měla umřít!" rozkřikla jsem se. "Umm.. Nemusíš to řvát zvlášť když tu je Budo." "Oh.. Promiň." "Takže ty furt miluješ jeho..?" "Ne jenom tebe!" "To jsem slyšel.. No já jdu domů tak se pěkně vyspěte." "Tak čau." usmála se Info. Zmizel za dveřma. "Yan teď sis to u Buda pěkně podělala." "Já vim. Stejnak mam radši Senpaie!" "Jak myslíš.. Budo je asi dost zklamanej." "Je mi to jedno. Kolik je?" "20:57." "Já jdu za Saki." "Fajn." Otevřela jsem dveře od sklepa a vešla jsem dovnitř. K"Ahoj Saki. Nemáš hlad?" "Ne." "Zvláštní. A koho se zejtra zbavíš?" "Kokony." "Jak?" "Dáš mi nůž a já jí zabiju." "Tak je to správně. Pověz mi něco o sobě." "Jsem nikdo. Zbytečný člověk. Nikdo mě nepotřebuje. Jsem zbytečná..." "Fajn to stačí. Zejtra budem vstávat taaak... o třičtvrtě hodiny dřív do školy dobře?" Kývla hlavou. "Tak si tady kdekoliv lehni a spi. Dobrou." Odešla jsem. Dveře jsem za sebou samozřejmě zavřela. Nahlídla jsem do obýváku. "Info jdu spát dobrou noc." "Dobrou." Pak jsem odešla do koupelny vyčistit si zuby jako vždycky. 'Postel' jediná věc která mě v tu chvíli zajímala. Zhasnula jsem světlo a s radostí jsem do ní hupsla. Konečně..