Story of Ayano Aishi

Čtvrtek

Zase budík. První věc kterou skoro každej den slyšim. Uhh.. No jo. Takže... budu muset vzbudit Saki, vyčistit si zuby, udělat si culíka aaaa to je všechno. Tak fajn na tři vstanu a vypnu toho sakra otravnýho budíka. 1- 2- a 3. Povedlo se. Zvedla jsem se. Vypla jsem budíka. Super.. Počkat kde je Info? Že by usnula na gauči? Možná... Taak fajn. Stoupla jsem si na nohy a odšoupala jsem se do koupelny. Hhh.. jak mě se do tý školy nechce. Co nadělam. Vyčistila jsem si zuby a udělala jsem si culíka. Ještě uniformu... Převlíknuto teď za Saki. "Ehm.. Dobrý ráno Saki." Podívala se na mě. "Měli bychom jít do školy. Tak pojď.." Stoupla si na nohy a šla ke dveřím. Otočila jsem se a otevřela jsem dveře. Saki vyšla ven a já ty dveře zavřela. Ploužila jsem se za ní.
•
•
"Saki pojď za mnou." Znovu se na mě koukla a následovala mě. Zavedla jsem jí za takovej keř co byl vedle brány. "Tady si sedni a mlč." Sedla si a mlčela. Tak fajn. "Pak přijdu jo?" Kývla. Tak jsem se usmála a šla jsem domů.
•
•
"Ještě chvíli budu spát." Zavřela jsem dveře a vrhla jsem se do postele.
.
.
.
"Yan vstáveej!" "Ještě pět minut.." "Fajn ale jestli přijdem pozdě tak tě zabiju." "Kolik že je?!" "Za deset sedum." "Noo.. Tak já si dojdu pro nůž." "A pak půjdem viď?" "Jasně." Vyhrabala jsem se z postele a šla jsem do kuchyně. Teď vybrat jakej.. Třeba tenhle. Popadla jsem ten co se mi zdál nejostřejší. Jo to by ušlo. Dala jsem si ho pod sukni a oznámila jsem Info že můžem jít.
•
•
"Tak jsme tu. Jen tu chvíli počkej něco musim zařídit.." Vplížila jsem se za keř kde seděla Saki. Něco si mumlala ale nebylo jí rozumnět ani slovo. Vyndala jsem nůž. "Saki tady máš. Nadešla tvoje chvíle. Běž zabít Kokonu." Pomalu se zvedla. Nůž měla v ruce. Sklonila hlavu a šla. Já mezi tim zmizela za Info. "Všechno jde podle plánu. Hele už jde Kokona. Pozorně se koukej jak si jí vychutná." Kokona si povídala s ostatníma a Saki si nevšímala. Když najednou zaútočila. Kokona i Saki spadli. Všichni se jen vyděšeně koukali. Saki jí bodla poprvý, podruhý, potřetí a pokračovala. Když si byla jistá že je Kokona fakt mrtvá tak si zapíchla nůž do krku. Pak ho pomalu vyndala a bylo vidět jak z ní stříká krev. Nakonec spadla. Byly slyšet výkřiky. Pár studentů i zdrhlo. Někteří běželi za učitelkou která okamžitě volala policajty. "No Info dneska už škola končí." Furt jsme tam stáli a sledovali jsme co se bude dít dál. Asi tak po 5 minutách přijely policajti. Houkačky a blikačky na sebe dost upozornily. Zbytek studentů na sebe jen zíral. Byly tam i doktoři pro případ že by někdo přežil ale bylo to prd platný Saki byla pečlivá. Info odešla do svojí třídy a já jsem tam pořád stála. Učitelka přiběhla až po pár minutách. Co říct byla z toho totálně vedle. Skoro omdlela. "Studenti klid!" Všichni utichli. "Vím že tohle se rozhodně stát nemělo ale co s tím teď nadělám. Musím zrušit dnešní vyučování. Stejně třičtvrtě studentů uteklo a já se jim popravdě nedivím. Máte volno můžete jít domů. Pokud někdo chce může se mnou obejít studenty ve škole a oznámit jim že dnešní vyučování končí." Zůstalo tam jen pár jedinců. Těla už byla přikryta černým potahem. Bylo jasný že jsou mrtvý neměly šanci. Já jsem si jen vesele poskočila a šla jsem domů. Přiběhl za mnou Budo. "Kam tak spěcháš?" "Domů." "Můžu jít s tebou?" "Chci se omluvit za včerejšek. Za můj výkřik." "V pohodě." Chytl mě za ruku. Trochu jsem se lekla byl to nezvyk. Naposledy mě takhle držel táta když jsem byla malá a to je hodně dlouho. "A kde máš Info?" "Je ve škole." "Ona neví že máme volno?" "Ví ale musí něco zařídit." "Tak to jo." Byli jsme před 'mým' domem. Vytáhla jsem klíče a odemkla jsem. "Běž." "Dámy mají přednost." usmál se. Vstoupila jsem. Budo hned za mnou. Zavřela jsem a začala jsem se hlasitě smát. Budo se na mě koukal jako na psychopata. "Copak je?" "Chováš se divně." "Oh něco se ti nelíbí..?" "Ne v pořádku." Podrbal se na zátylku."Myslel jsem že se po tý zprávě už nebudeš snažit někoho zabít." "Omyl hodlam zabít všechny co mi přijdou do cesty." "Měl bych odejít." "Zabíjet tě nebudu. Můžeš se mi hodit." mile jsem se usmála, ta bolest. "Jsi roztomilá víš to?" "Když myslíš.." Obejmul a políbil mě. Svalil mě do postele. "Budo co to.. děláš?!" Hleděl si svýho.. Odstrčila jsem ho. Jenže on nepřestal..
.
.
.
Najednou do domu vtrhla Info očividně dost naštvaná. Objevila nás v posteli jenže nevěděla že jsme nic špatnýho nedělali. Asi měla jinou představu. "Joo nebudu rušit." řekla a odešla. "Budo pusť mě." Udělal to a já šla za ní. "Info. To tak..." "Neni? To nemyslíš vážně. Já ti pomáham aby jsi měla toho svýho Senpaie a ty se vyspíš s Budem. On neni ten kterýho celou dobu opatruješ a vraždíš pro něj spolužačky." "Tak to hele Budo si začal já se snažila odejít." "Hmm.." "No tak mi nevěř. Klidně si běž spát do školy nepotřebuju tě." "Jsi hloupá.."
•
•
"Ayano promiň." "Už to nedělej." "Jo ve škole to bylo zajímavý. Nic nezjistili.." "To je dobře." "Jen tam byla Nemessis.." "Hmm.. ta mě nezajímá.. Vychutnam si jí. V kuchyni. Jako sladkej dortík... hmmm.. Amai jako upečenej dortík..." Info se na mě divné zadívala. "Jsi v pohodě?" "Samozřejmě..."
.
.
.
"Už je pozdě asi půjdu." "Nechceš tu přespat?" "Noo.. já nevím. I když ne děkuju. Půjdu domů." "Tvoje volba. Dělej si co chceš." "Vážně co chci?" "Mhm." Políbil mě. "Jsi drzý." "Dovolila jsi mi to. No už půjdu. Ahoj holky." "Ahoj." Info zařvala z obýváku "Čau!" Zavřela jsem za ním dveře. "Info.." "Už zas začínáš?" "Ne." "Noo potřebovala bych jed." "Fotky." "Ty jsi fakt nechutná!" "Máš nebo ne?" "Nemám." "Potřebuju jich 13. Tak zítra." "Mhm. Teď jdu spát tak dobrou. Musím se na svou malou Amai připravit.."