Středa

114 5 4
                                    

Dnes jsem se vzbudila tak v šest ráno. Info-Chan ještě spala takže jsem si vyndala mobil z nabíječky a odložila jsem ho na stůl. Potom jsem odešla do kuchyně se nasnídat. Udělala jsem si tousty. Sedla jsem si ke stolu a začala jsem jíst, když v tom jsem slyšela nějaký zvuky z mího pokoje. "Asi Info-Chan" řekla jsem si. Otevřela dveře a řekla "Dobrý ráno. Proč jsi mě nevzbudila!?" vyhrkla s vyčítavým pohledem. "Myslela jsem že se chceš vyspat." šeptla jsem. "Udělej si tousty aby jsi neměla hlad.". Kývla hlavou a já odešla do svého pokoje. Převlíkla jsem se do uniformy a přešla do koupelny si učesat vlasy a vyčistit si zuby. Koukla jsem se na hodiny a vykulila jsem oči. "Info?" zavolala jsem. "Jo?" rychle odpověděla a přiběhla za mnou. "Máme pět minut aby jsme se dostali do školy a ty jsi ještě v pyžamu!!" "No a?" "Jaký no a? Rychle se převleč a musíme jít!" "Ok" řekla a upalovala se převlíct. "Tak můžem jít?!" "Jasně!!". Vzala jsem si tašku a vyběhli jsme z domu.

Do školy jsme dorazili zhruba v sedm hodin a pět minut. "Tak čau!" zavolala jsem. "Ahoj" odpověděla.

Na obědě jsem přemýšlela jak se zbavim Osany. Podezřívavě jsem se na ní koukla a v duchu jsem si řekla "No jo Osano užívej si svůj poslední den života.".

Po obědě jsme jako vždycky odešli do tříd. Sedla jsem si na židli a připravila jsem si na biologii. Potom zazvonilo a přišla učitelka.

Konečně zvonilo na přestávku.. Zašla jsem za Osanou a řekla jí, že musí jít za mnou. Takže jsem jí vedla za školu kde nikdo nebyl. Řekla jsem "Osano neni to tu krásný?". "To je.." odpověděla Osana a otočila se. Pomalu jsem vytahovala nůž, který jsem si vzala z oběda. Přišla jsem k ní blíž a zakryla jsem jí pusu, aby nemohla křičet. "Doufam že jsi si užila to obejmutí s mím Senpaiem." potichu jsem řekla a několikrát jsem jí bodla do zad. Po chvíli spadla na zem a já se začala psychopaticky smát. Mohla jsem být ráda, že tam nikdo jiný nebyl. Schovala jsem si nůž pod triko a chytila jsem Osany ruku. Snažila jsem se jí odtáhnout ke kotli kde bych její tělo spálila, ale nachytal mě nějaký kluk. Pustila jsem Osany ruku a vytáhla jsem si zakrvácený nůž. Chtěla jsem ho zabít, protože viděl moc. Myslela jsem, že uteče, ale ne.. Neutíkal.. Jenom tam stál a koukal na mě. Nelíbilo se mi to takže jsem se napřáhla a rozmáchla jsem se s nožem v ruce proti němu. Jenže on mi chytil ruku a já nemohla nic dělat. "Proč to děláš?" klidným hlasem prohodil. "A proč tě to zajímá?!" vykřikla jsem. "Hele jen ti chci pomoct slibuju že to neřeknu učitelce." "Nevěřim ti!! Lháři.." prohodila jsem. Měl docela silnej stisk a začala mě bolet ruka, kterou mi držel nebo spíš drtil. "Pust mě! Nechci aby se to dozvěděla celá škola.." řekla jsem vyčítavě. Když mě pustil otočila jsem se a dělala jakoby nic. "A jak se jmenuješ?" ozvalo se. "Jo ták! Ty chceš vědět i moje jméno aby mě chytili policajti co?!" prudce jsem se otočila. "Hele jestli chceš abych ti řekla svý jméno tak co nejrychlejš odejdi a jestli to někomu vykecáš tak si tě osobně podam!!" vyjekla jsem. Slyšela jsem jak se směje, ale mě to teda vtipný nepřišlo. "Takže ty nikam nejdeš?" řekla jsem a přitiskla jsem mu ke krku nůž. Podívala jsem se mu do očí a tajemně řekla "Nezahrávej si se mnou..". "To spíš ty si se mnou nezahrávej" usmál se. "Nevim co ti na tomhle přijde vtipný.. Pohráváš si tu s člověkem co zabil jinou osobu.." a zandala jsem si nůž. Pak jsem přistoupila k mrtvé Osaně a dotáhla jsem jí ke kotli. Položila jsem jí tam a přidala jsem nůž. A protože byla vedle kotle čistá uniforma tak jsem se rychle převlíkla a dala do kotle i zakrvácenou uniformu. Potom už stačilo kotel zapnout. Spokojeně jsem odešla jenže mě zase chytil ten kluk. Byla jsem naštvaná. "Vytřel jsem tu krev." vyhrkl udejchaně. "Fakt?"."Jo". "Tak dík" řekla jsem. "A jak se teda jmenuješ?" vyzvídal.
"Ayano Aishi ale říkej mi Yan." šeptla jsem. "Já se jmenuju Budo." usmál se na mě. Koukla jsem se na mobil a vykulila jsem oči. "Ono už je půl a já nejsem v zahradnickým klubu... No tak to mam určitě poznámku.". "Já jsem měl bejt ve svým klubu... Když už jsme u toho nechtěla by jsi chodit do mího klubu??" "Řeknu ti to zejtra musim čau!!" a běžela jsem do zahradnickýho klubu.

Když jsem tam doběhla tak na mě začala řvát učitelka "Kde si byla?! Chceš snad poznámku? Nemůžeš chodit o půl hodiny později na hodinu!!". "Pardon." šeptla jsem. "Tak tady máš práci a hlavně to stihni do konce hodiny!" zakřičela.

Po tý půl hodině jsem odešla aniž bych měla práci hotovou. Šla jsem ke skříňkám a přezula jsem se. Vyndala jsem si mobil a napsala Info, že na ní čekam před školou. Když přišla ke mě tak jsem se jí zeptala jestli u mě nechce spát než přijedou rodiče. Kývla a já jí pobídla, že musíme jít. Viděla jsem Buda a zastavila jsem se. "Hele Info?" šeptla jsem. "Jo?" "Nic řeknu ti to doma.." Rychle jsem Buda vyfotila a dělala jakože nic.

Hledala jsem klíče v mojí tašce a když jsem je našla odemkla jsem. První jsem vešla já a po mě Info. Za ní jsem zamkla a hodila jsem tašku na zem. "Tak co Osana?" zeptala se Info. "Je mrtvá.." zakřenila jsem se. "Tak to plácni!" vykřikla.

Po večeři jsme odešli do mího pokoje. Info si sedla na židli a já na postel. "Info nevíš něco o tomhle klukovi?" zeptala jsem se. "Pošli mi fotku" usmála se. "Ok". Info mi hned poslala nějaký informace.

"Počkat

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Počkat.. Cooo??? On.. Mě...." řekla jsem. "Jo zamiloval se do tebe" usmála se Info. "To neni vtipný! Nemůže mě milovat.. Já miluju Senpaie.." zamračila jsem se. "V tom případě ti bude překážet.." zamyslela se. "Já vim musim s tim něco udělat.." šeptla jsem. "Ale co? Snad ho nezabiješ.." "Ty se o něj snad bojíš?!" naštvaně jsem jí okřikla. "Nebudem to řešit.." odpověděla Info. "Máš pravdu co třeba si zahrát nějakou hru?" usmála jsem se. "Jo super nápad!"

Zhruba po dvou hodinách hraní jsem si řekla, že půjdu spát. Byla jsem dost unavená. Odešla jsem si vyčistit zuby a rozpustit si vlasy z culíku. Do koupelny přišla Info a řekla "Ty jdeš spát?". "Jo jsem unavená..". "Tak já půjdu taky" usmála se.

Lehli jsme si do postele a chvíli jsme si povídali o úplných blbostech. Potom jsem zavřela oči a usnula jsem.


Story of Ayano AishiKde žijí příběhy. Začni objevovat