|34|

1.4K 161 7
                                    

Po nekonečné chvíli se od sebe odtáhneme. Z hlubokého nadechování jeho vůně se mi trošku motá hlava a cítím se omámeně. Tae mě stále drží za ramena a dívá se na mě. Panebože, snad si nevšiml, že jsem k němu tak lačně čichal.

„Kdy ti jede ten autobus?" optá se mě najednou. Prvně mi nedochází význam toho, co řekl.

„Eh," vypravím ze sebe, když mi to dojde a kouknu se na svůj mobil na čas. „Za jedenáct minut."

„Tak to abychom už vyrazili na zastávku," věnuje mi milý úsměv a pustí má ramena, která až doposud držel.

„Vyrazili?" podivím se. Zažívám dejà vu.

„Dlouho jsem nejel autobusem... Pořád jezdím autem, emhádéčkem jsem nejel více jak rok a půl." Rozejdeme se k zastávce. Min Suga s námi drží krok, nevyjadřuje se.

„Chceš říct, že se mnou dobrovolně pojedeš hrkajícím smradlavým busem, ve kterém je tepleji než v sauně?" Moje obočí vyletí vzhůru. Ne že bych nebyl nadšený a vnitřně neskákal radostí.

„Vlastně jsem dostal celý den volna, takže..." pokrčí rameny, ale na rtech mu už zase hraje úsměv. „A ve škole jsem taky dlouho nebyl, když už jsme u toho."

Spadne mi brada až ke kolenům. Je mi naprosto jasné, kam tím míří.

Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat