Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓

|99|

S Hoseokem po boku se vydám zpátky domů. Mobil jsem si totiž chytře nechal v pokoji, takže Taemu nemůžu napsat. A Hobi mi nabídl morální podporu během toho, co mu budu psát.

Staneme před naším domem. A dojde mi jedna důležitá věc. Nemám klíče, protože jsem vylezl oknem. Nezbývá mi tedy nic jiného než zazvonit. Sice se asi rodiče budou divit, že jsem byl v pokoji a najednou jsem venku, ale... Musel bych s Hobim přelézat plot a to se mi nechce.

„Na co čekáme?" Nakloní hlavu na stranu.

„Jen jsem si nevzal klíče," odpovím, načež prstem párkrát stisknu tlačítko na zvonku. Dveře se okamžitě rozletí a nyní jsem velmi rád, že se otevírají směrem dovnitř.

„PARK JIMINE! Málem jsme všichni dostali infarkt, když jsi zmizel!" vyčte mi Kihyuk na uvítanou. Máma mě počastuje pohlavkem a pak si mě vtáhne do pevného objetí.

Všimnu si, že se jí v očích lesknou slzy. Cítím se tak ještě hůř, nikdy jsem nechtěl, aby eomma plakala kvůli mně a mojí blbosti.

„A kdo je tohle?" Kihyuk ukáže na usmívajícího se Hoseoka rozpačitě stojícího ve dveřích.

„Jungkookieho kámoš, potkali jsme se venku..." špitnu v odpověď. Máma se ode mě odtáhne a se svým přítelem synchronně významně přikývnou.

Předsíní se ozvou další kroky. Zvednu zrak a uvidím Taeho, Sugu, Seokjina a Jungkooka, všechny se starostí vepsanou ve tváři. Úplně jsem zapomněl, že sem přišel Taehyung a Suga... A s nimi nejspíš přišl i Jin-hyung. Ale co tu dělá Kook? No, asi mu máma volala, jestli nejsem u něj, a protože jsem nebyl, přišel.

Teď ale budu muset čelit Taemu.