„Takže... Co přesně jsem provedl, že se Jungkook tvářil, jako by mě chtěl zabít?"
Taeho bezeslov posadím na svou postel a já si k němu přisunu kolečkovou židli. Sednu si na ni naopak - bradou se pohodlně opřu o opěradlo.
„No..." ozvu se slabým hlasem, unaveným a téměř ochraptělým vysilujícím pláčem. A to se mi nelíbí. Nechci vyznít jako slaboch, jako troska nebo něco takového. Nechci, aby poznal, jak moc mě to sebralo.
„Ano?" Nakloní se ke mně. Tváří se jako nevinnost sama. „Je to to, kvůli čemu jsi nepřišel na dnešní sraz?"
„Já tam přišel, ale..." Dýchej, Jimine, tvař se jako Suga, když jsi ho viděl poprvé. Ano, buď jako Suga.
„Oh, proč jsi tedy odešel? Nenašel jsi nás?" Tae se snaží přijít k jádru věci.
„Právěže našel."
„A my si tě nevšimli?" Doluje to ze mě. V očích se mu mihne cosi jako obava.
„O to až tak nejde," povím zdráhavě. Moje oči se zaměří na stěnu za Taehyungem.
„Spíš jsem z-zaslechl něco," nadechnu se, „co jsem neměl." Kousnu se do rtu a přesvědčuju se o tom, že se mi vůbec nechce brečet znovu.
„Oh. Co jsi zaslechl, Jiminie?" poví jemně a uchopí mou ruku do své. Konejšivě mi po ní přejede palcem, ale nemá to žádný účinek. Od něj už ne. Ucuknu mu a stáhnu svou ruku k sobě. Chytnu se za ní prsty druhé ruky. Tam, kde se mě dotkl Tae, mě pálí kůže. Je to nepříjemné.
ČTEŠ
Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓
FanficVšechno to odstartovala ztráta mobilu. Kim Taehyung je celosvětově známý zpěvák. Je idolem neskutečné spousty mladých, každý se ho snaží zaujmout, ale bez úspěchu. Proto, když jeho fanboy Park Jimin najde jeho ztracený mobil, přijde si, jako kdyby v...
