|52|

1.3K 167 9
                                    

Slunce začne zapadat. S Taem sedíme v měkké trávě na kopci hned za Seoulem a pozorujeme, jak dnešní den přechází v noc.

Je to hrozné klišé, ale i přesto mi to přijde romantické. V mě důvěrně objímá kolem pasu, jako bychom se neznali sotva jeden den, ale nejméně rok.

A tuhle tichou krásnou chvíli najednou naruší vyzvánění mého mobilu. Vůbec se mi to nechce zvedat, ale nakonec na Taeho vrhnu omluvný pohled a mobil vylovím z kapsy.

„Ahoj, eomma, co potřebuješ?" optám se jí slušně.

„Jiminie! Kde se touláš? Je deset večer!" vychrlí hned na mě se starostí v hlase. Nemůže si zvyknout na to, že její maličký syn už má devatenáct.

„Ehm, zakecali jsme se s Jungkookiem... Jsme venku," plácnu první nejpravděpodobnější věc, co mě napadne.

„Vždyť víš, že máš večerku do deseti," poví máma trochu káravě. Protočím oči. Nejsem si jistý, zda Tae slyší i máminu část hovoru, ale začne se pobaveně ušklíbat.

„Vždyť víš, že je mi devatenáct," oplatím jí stejnou mincí. Nechápu, proč mám ještě pořád večerku. A ještě k tomu tak brzo. Je to otravné.

„To ano, ale dokud žiješ pod naší střechou...!"

Poraženě si povzdychnu.

„Do hodiny jsem doma," ujistím ji a po rozloučení zavěsím. Podívám se na Vho, který mě celou dobu pozoruje.

„Tak to vypadá, že tě doprovodím domů," cukají mu koutky.

Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat