Trhaně se nadechnu. Cítím se oklamaně a jsem na sebe naštvaný. Já hlupák si naivně myslel, že mě Tae miluje. Vážně bych se hrozně rád rozbrečel, ale prostě to nejde a místo toho mi hruď tíží nějaký pitomý imaginární šutr. Řekl bych, že je to úzkost.
Otevřu okno dokořán a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. Nepomáhá to.
Zazvoní mi mobil a já podle vyzváněcího tónu (Singularity) hned poznám, kdo mě shání. Taehyung. No jo, teď se nejspíš stará, kde jsem. Ztiším vyzvánění a hovor odsunu na lištu. Rozhodně to nemíním zvedat.
Ale velmi rád bych si u někoho vylil srdíčko... Bohužel Kookie nepřipadá v úvahu, akorát by mi řekl, že to přece říkal a že se nemám čemu divit. Najedu na kontakty a hledám někoho, komu by nevadilo mě vyslechnout. Kim Seokjin ne, Min Suga ne, Kim Woojin ne, babička ne, Bang Chan ne, Jung Hoseok emoji sluníčka ne- Počkat, kdo je Jung Hoseok a proč mám u jeho kontaktu sluníčko?!
Zatřepu nad tím hlavou. Nemám náladu to řešit. A ještě k tomu mi došly kontakty. Asi se s tím budu muset vypořádat sám... A taky si budu muset najít bližší kamarády.
Tae už konečně vzdal marné snahy se mi dovolat a očividně zařadil na mód osobního přesvědčení se, jestli jsem v pohodě. Protože zrovna zaslechnu bzučivý tón zvonku vchodových dveří. A Kihyuka, jak otevírá dveře. A Vho falešně starostlivý hlas.
„Dobrý den, je Jimin doma?"
„Jojo, před chvílí jsem slyšel třísknutí dveří."
Oh shit, jsem prozrazen!
xxxxx
To s Hobim v kontaktech se ještě vysvětlí~
ČTEŠ
Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓
FanficVšechno to odstartovala ztráta mobilu. Kim Taehyung je celosvětově známý zpěvák. Je idolem neskutečné spousty mladých, každý se ho snaží zaujmout, ale bez úspěchu. Proto, když jeho fanboy Park Jimin najde jeho ztracený mobil, přijde si, jako kdyby v...
