Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓

|97|

Po nekonečné chvíli, strávené v objetí červenovláska, se jakž takž uklidním. A uvědomím si jednu zásadní věc. Zrovna brečím do ramene úplně random klukovi, co se zjevil na zastrčeném místě v parku jako princ na bílém koni a co šel okamžitě šlechetně utěšit princeznu - mě. Jaká to náhoda.

Odtáhnu se od něj, ač nerad, a zadívám se mu do očí.

„Kdo jsi a... Proč jsi tu? Se mnou?" dostanu ze sebe po sáhodlouhém rozmýšlení, jak zformulovat svoje myšlenky.

Ten kluk se na mě zářivě usměje a chvíli uvažuji, jestli náhodou není jen vymyšlený mou smutnou myslí.

„Jsem Jung Hoseok, ale klidně mi říkej Hobi. Nebo hyung," uchechtne se vesele, „a šel jsem kolem. Nemohl bych s čistým svědomím pokračovat, když jsem si tě všiml. Každý si zaslouží být šťastný."

„Oh." Otřu si téměř zaschnuté slzy hřbetem ruky. „Děkuju. Moje jméno je Jimin. Park Jimin," upřímně se usměju. Ale stále přemítám nad tím, že mi jeho jméno přijde povědomé.

„To nic," věnuje mi další ze svých povzbudivých úsměvů. „Rád tě poznávám." A pak mi to dojde.

„Počkat... Jak to, že tě mám uloženého v kontaktech? Ještě s emoji sluníčka." Vlastně to sluníčko dává smysl.

„To nev- ... Neznáš náhodou nějakého Jeon Jeongguka?" zasměje se.

„Jo, je to můj nejlepší kámoš. Proč?"

„Aha, tak to jo! Jednou jsme s Gukiem a ještě dalšími přáteli hráli nějakou hru a my dva jsme prohráli sázku. A on musel všem svým přátelům uložit moje číslo," pobaveně se na mě zazubí. Nejde se nepousmát zpátky. Potom se ale jeho výraz změní na vážný.

„A prozradíš mi, proč jsi brečel? Uleví se ti." Opět mi nabídne své objetí, které zdráhavě přijmu. Ve skrytu duše jsem za to však rád.