Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓

|102|

Co jsem zaslechl? Vážně se ptáš? Vždyť ti to muselo dojít, V. Tvářím se snad, jako bych tě slyšel mluvit o tom, jaký ramen jsi měl včera k obědu?

„Se Sugou jste se bavili o mně," vydechnu s pohledem upřeným ke stále dokořán otevřenému oknu. Skrz něj na mě fouká mírný větřík a cuchá mi vlasy.

„Oh... Jiminie..." Ani se na něj nemusím podívat, abych věděl, že mu právě došlo, co způsobil.

„Nic neříkej, rozumím tomu. Jsem... jsem prostě naivní idiot." Po tomhle už se neovládnu a zadržované slzy si najdou svou cestu ze slzných kanálků. Rychle zabořím hlavu do opěradla židle, aby Taehyung neviděl můj odporný vzlykající ksicht.

„Nemyslel jsem to tak! Opravdu ne!" Roztomilé, že se snaží zachránit něco, co už zachránit nejde. Jako by zachraňoval utonutého z vody a pak se divil, že nedýchá.

Tae se zvedne a obejde mou židli, ke které se nyní tisknu jako koala - opěradlo objímám rukama i nohama. On se bokem posadí na mnou uvolněné místo na židli. Položí mi dlaň na záda. Bohužel není kam ucuknout.

„Vím, že jsem to asi hodně pokazil, ale... Nech mě to napravit. Nech mě napravit náš vztah," požádá mě měkce. Zní možná i trochu sklíčeně. Však taky právě přišel o zábavu.

„Není co napravovat," odseknu zlomeně. Taeho dlaň na mých zádech mě znervózňuje.

„Je," oponuje mi, „jen to musím uvést na pravou míru... Podívej se na mě, Jimin-ssi." Udělám tak. Otočím se k němu čelem, nohy přehodím přes jednu opěrku židle. Kdyby mi ale řekl Jiminie, poslal bych ho do háje okamžitě.

„Asi to vyznělo fakt krutě, když tak o tom zpětně přemýšlím..." Pohladí mě po tváři zmáčené mými slzami.

„Mám tě rád, Chime, doopravdy moc. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Já... nechtěl jsem tě odmítnout. Na první pohled jsem v tvých očích uviděl lásku." Odmlčí se a uhne pohledem. Polkne a svůj zrak opět nasměruje na mě. „Nebo něco takového."

xxxxx
Nemusíte mě zabíjet, dobře?❤️