|96|

1.1K 136 28
                                    

Nevím, jak dlouho brečím. Čas se pro mě zastavil a já se utápím ve vzpomínkách na mé společné chvíle s Taem. Jen s tím rozdílem, že tentokrát se neusmívám. Vědomí, že všechno, co Tae údajně dělal z lásky ke mně, z lásky vůbec nebylo... Bylo to jen kvůli jeho dobrému pocitu, odreagování a dokonce se se mnou ani z lásky nevyspal. Za to, hádám, mohl chtíč.

„Můžu si přisednout?"

Vedle mě se ozve čísi jasný hlas. Polekaně sebou cuknu a okamžitě zvednu hlavu. Mé uplakané oči se střetnou s hnědýma laskavýma očima nějakého červenovlasého kluka, ne o moc staršího než jsem já, jehož jsem nikdy v životě neviděl.

Pokrčím rameny. Najednou je mi děsně trapně - jsem dospělý muž a brečím tu jako nějaká zhrzená puberťačka. Ale nevypadá to, že by to tomu neznámému nějak vadilo, nebo že by mnou byl znechucen. K mému překvapení si ke mně přisedne a pevně mě obejme. Nechám se ním objímat a konejšivě hladit po zádech. Nechápu, proč to dělá, ale vůbec si neztěžuju. V jeho objetí si připadám bezpečně.

xxxxx
Hmm, kdopak je asi ten neznámý? *Ptá se na stupidní otázku s odpovědí jasnou jako facka.*

Pravý fanoušek | BTS FF - Vmin ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat