Na policejní stanici to bylo přímo šílené, nejen proto, že se na nás všichni na chodbě zvláštně dívali. V pozadí zvonil telefon, dva lidé v kanceláři se skleněnými zdmi se hádali s modrými deskami v rukách a já nepřestávala mít hlavu plnou Zacka a věcí, které se od mého příjezdu staly.
,,Justine?" Hlesla jsem a otočila se k němu. ,,Bojím se.. Kvůli mému problému se Zackem seš v tom teď namočenej i ty.." ,,Ne Amy, tohle vůbec neříkej. Kdybych ti nechtěl pomoct, neudělám to. A už toho nech, hm?" Pousmál se a dál se věnoval tmavým, broušeným dveřím se zlatou klikou, které od doby, co jsme dorazili propaloval pohledem..
Jak jsem se tak začala soustředit na mozaikovou, modro bílou, dlážděnou podlahu, vzpomněla jsem si na věci, které mi Tayler říkal, než ráno opustil náš pozemek. Měla jsem v plánu se na to Justina zeptat hned, jak to jen bude možné.
,,Justine, na něco jsem si teď vzpomněla. Přesněji na to, co ti řekl Zack.." ,,Kdy? Co myslíš?" Podíval se na mě s trochu nechápavým pohledem a zvedl jedno obočí.
,,No.. Řekl ti" pokračovala jsem s pohledem stále upřeným na podlahu ,,Jestli ho zmlátíš jako Taylera, aby skončil v nemocnici. Co tím myslel?"
Justin si promnul oči. ,,No, už je to dřív, ale.." ,,Pan Johnson?" Řekl policista, který vykoukl ze dveří jedné z kanceláře. Justin se otočil jeho směrem a trochu vystrašeně přikývl. ,,Pojďte prosím za mnou." ,,Zůstaň tady." Pohladil mě po rameni a odešel za policistou. Nechtěla jsem ho v tom ale ani náhodou nechat plavat samotného, navíc to byla z velké části i moje vina, tak jsem šla za ním.
***
Výslech trval asi hodinu. Měla jsem z toho až přehnané obavy, jen se nás ptal, jakožto svědků, co se vlastně stalo, jak k tomu došlo a pořád si něco sepisoval do modrých desek se zlatým kroužkováním.
,,Každopádně.." Řekl policista nakonec a já se mu začala plně věnovat. ,,Jelikož se panu.." Sklopil pohled a začal štrachat v papírech rozházených na stole ,,Harrisonovi zase tolik nestalo a mně je vás docela líto, protože přece jen, i když vám, slečno, je osmnáct a tady panu Johnsonovi skoro dvacet, nezasloužíte si.. Jak to říct. To, co byste si u jiného naprosto zasloužili. Ale dáme si dohodu. Pokud na vás, upozorňuji z JAKÉKOLIV strany přijde nějaké upozornění či nekázeň, už tak hodnej nebudu."
,,Děkujeme vám." Ozval se Justin, když jsme se chystali k odchodu. Jen jsme si s policistou podali ruce a s úsměvem odešli.
Před budovou policie, která stála u malého rybníka jsme se pevně objali a já se začala smát, protože nebýt tak hodného vyšetřovatele, byl by z toho nejspíš dost velký průšvih. Justin vypadal také dost šťastně, troufám si říct, že byl velice rád, že jsme z toho vyvázli.
***
Při cestě domů jsme si popovídali a dost ze nasmáli. Nevím, čím to bylo, ale s Justinem jsem si rozuměla snad nejvíc z tohohle celého podělaného města. I když jsem si ze začátku myslela, že je dost odtažitý, bylo to úplně naopak a také v tom hrála určitou roli muzika, na kterou jsme oba měli přímo vytříbený vkus.
Když jsme zastavili před naším domem a Justin vypl motor, pomalu jsem se na něj otočila.
,,Tak, jsme tu.." Poslední slovo spíš zašeptal, když zaregistroval, že ho pozoruju a kdyby tam nebyl, asi bych propálila okénko. ,,Děje se něco?" Jeho vyděšený výraz se změnil na ustaraný. ,,Ne, nic zásadního. Jen chci vědět to, na co jsem se ptala na stanici a na co jsem ještě nedostala odpověď." Justin se podrbal na zátylku. ,,Nemám nic, co bych ti tajil." Vyšlo to z něj až z překvapivým klidem, na to že se mi pomalu začínal rýsovat jako násilník. ,,Tak nemáš. A co to, že ses jednou na zkoušce porval s Taylerem tak, že skončil v nemocnici s natrženou slezinou? To je jako nic?" ,,Ale Amy.." ,,Tak co?!" Dost jsem zvýšila hlas. Justin si povzdech, už asi po páté. ,,Ano.." I když mi bylo tak trochu jasné, že by si Tayler nevymýšlel, dost mě to překvapilo. Nečekala bych to od něj. ,,Takže.. Jsi kvůli svému.. Nekontrolovatelnému chování málem... Zabil dva lidi?" Zakryla jsem si pusu a snažila se přidržet své pocity na uzdě. Kdybych tak neučinila, rozbrečela bych se tam na celé kolo. ,,To je moc.. Přehnaný." ,,Jo tak přehnaný. Já ti řeknu, co je přehnaný, Justine. Ty a tenhle tvůj... Problém!" Pak jsem se rychle odpoutala, vyskočila z auta a chtěla zabouchnout. ,,Počkej, Amy." Zarazil mě. ,,Já.. Nemůžu za to. Snažím se s tím něco dělat.." ,,Asi se snažíš málo." ,,Ale.. Občas mi to prostě ujede, ale.. Dělám všechno proto, aby to přestalo." ,,Tak se běž léčit!" Navrhla jsem trochu podrážděně. ,,To po mně nechtěj.." ,,Fajn.. Ale s psychopatickou mlátičkou, jako seš ty já nic společnýho mít nechci." Naštvaně jsem odstrčila jeho ruku ode dveří a zabouchla je. ,,Amy!" Křikl za mnou ještě s vystrčenou hlavou z okénka. Já ho ale ignorovala a při vstupu do domu jsem si utřela zbloudilou slzu z levého oka.
Takže ahoooj :) Možná jste si všimli, že teď vydávám docela často.. Jelikož mě to teď dost baví a vás očividně taky.. Za včerejšek přes 100 přečtení?!! Halooo :D
Děkuju vám všem moc, že tuhle slátaninu čtete, moc si toho vážím<3
ČTEŠ
unspoken words✔️
RomantizmAmy Parkerová se po rozchodu se svou první láskou Jeremym stěhuje společně s matkou na sever, z rušného Brooklynu do malého města Goldenbill. Otce nemá, nežije s nimi, a tak, díky matčině časově náročné pracovní době, má Amy téměř volnou ruku. Nová...
