Myšlenky arogantní dámy

Čas

Já dneska vůbec nemám čas psát.

Fakt vůbec.

Mám spoustu práce a už teď ji nestíhám.

Jsou to povinnosti.
A já je ještě nemám hotové.
Tak to bude problém.

A já tu sedím a píšu.
Což bych neměla.
Ono mě to obírá o čas.
Který potřebuju na povinnosti.

Které mě nebaví!

Ale ono je občas důležité udělat si čas na něco, co člověka baví. Udělat si čas na činnost, kterou člověk miluje a dělá mu radost.

Protože... pokud člověk napíše nějaký článek, nebo namaluje obraz, nebo nahraje song, ačkoli má spoustu učení do školy, nebo přípravu materiálů na schůzku v práci, nebo přípravu na svatbu, co bude už zítra, mohlo by ho to udělat šťastným. Dělat naše oblíbené činnosti nás dělá šťastnými.

A když jsme šťastní, tak jde ta práce rychleji. Od ruky. Dokonce nás třeba i baví. A to by povinnosti měly. I bavit. Protože co nás nebaví, to nás nemotivuje. Demotivuje. A to je špatně. Protože pak k ničemu nespějeme. Teda, spějeme třeba k povýšení, nebo jedničce ze somatologie a fyziky, ale bude to stejný pocit, jako když napíšeme příběh, nebo zasadíme strom??

Ne.

Napíšu tohle a asi půjdu dělat, co mám.

Udělejte, co chcete.
Dejte si masku na obličej a přečtěte si kus knihy a dejte si čokoládu a poskládejte si laky na nehty podle barvy. A pak si běžte udělat tabulky v Excelu a proslov na křtiny neteře.

Když něco chcete, cestu si najdete. Měli byste.

Nenechte se utišit dnešní dobou.

Díky.

Užijte si zbytek víkendu.

Nebo já nevím, kdy to čtete- hezký den (noc) (večer) (ráno).