Pravidelnější čtenáři si možná vzpomenou, že si na tuto platformu (Wattpad) čas od času stěžuji a hledala jsem novou alternativu. Vlastně jsem si stěžovala maximálně měsíc zpátky, tak to si možná vybaví i průměrný čtenář. Kdo si to nevybaví, tak to nečetl, ale to možná za čtení ani nestojí. Tak si to nehledejte. Ale když jste se dostali sem, tak jste to asi viděli... nechme to být.
Bylo mi řečeno, ať si založím stránku na Facebooku. Jo, to je bezva nápad. Taková stránka má potenciál dostat se ke spoustě lidí. Spoustě odlišných lidí. A to já chci.
Ne, že bych se bála kritiků, ale všichni víme, že někteří se na Facebooku vyjadřovat moc neumí. To mi nepřijde jako začátek. Leda jako začátek konce. Eewww...
Hledala jsem tedy místo, kde jsou lidé tak nějak hodnější. Klidné místo vytvořené pro vyjadřování názorů, plné zajímavých Čechů.
Napadl mě Twitter. Krátce se ozývat o aktualitách. To by šlo.
Na Twitteru je spousta zajímavých, vtipných, chytrých a hlavně různých lidí. Je to velmi hezké místo. Navíc je to místo tak akorát stvořené pro krátké stížnosti a poznatky. Než napíšu článek, trvá mi to měsíc. Ale 250(?) znaků? To by mě mohlo chytnout.
Budu ráda, pokud mě tam budete sledovat a pokud se tam potkáme.
(link bude v komentářích a v popisku)
Jo... tak prý nic. Z ničeho nic mi naskočila zpráva, že můj účet byl zablokován kvůli podezřelému chování. Po asi pěti minutách od založení. Za podivné chování. Po pěti minutách. Chování.
Prý mám potvrdit, že nejsem robot. Nejsem. To je hračka.
Prý mám přidat telefon. Tak počkat... to si nepřeju. Můj telefon je věc mé pravé osoby. Nechci ho spojovat s egem se kterým vystupuji na Wattpadu.
Nechám si to projít hlavou, ale doopravdy si nemyslím, že bych byla podezřelá.
ČTEŠ
Myšlenky arogantní dámy
EspiritualProtože jsem bez duše, tak mám jiné myšlenky, než lidé, co duši mají. A byla by škoda psát je na papír sama sobě.
