Myšlenky arogantní dámy

Dospělost

Řešila jsem to nedávno s jednou dívkou. Dospělost. Ale ještě o něco víc jsem nad tím začala přemýšlet včera. V konverzaci jsem o dospělost ani nezavadili, ale stejně jsem se k dospělosti dostala. Totiž... to je na delší vyprávění...

S tou dívkou jsme probíraly, kdy je člověk dospělý. Proběhne někdy ten okamžik "konečně jsem naprosto dospělá" nebo budeme mít navždy záchvěvy toho, že se cítíme nedospělí? Kdy přestane mít tyto záchvěvy? Přestane? Jako děti často očekáváme, že oslavíme osmnáctku a někdo asi luskne a najednou WOW, jsem dospělá, paráda. Z vlastní zkušenosti vím, že tohle se neděje. Bohužel? Nastane to později? Až dokončíme vysokou? Až si postavíme dům? Až budeme ředitel firmy? Uhlobaron (vzpomínka na mého chemikáře)? Až budeme mít první dítě? Až půjdeme do důchodu? Pomohl by mi k dospělosti doktorát? Nebo musím být na doktorát dospělá? Cože? Důchod zní jako vzdálená hranice. Převelice vzdálená. Jak já v pěti letech obdivovala patnáctileté holky a opakovala si, jak jsou dospělé a že se nemůžu dočkat. Jezdila jsem tenkrát ke známé na vesnici, ta měla několik dcer. Od takových jedenácti do dvaceti? Celá škála dospělých holek. (V jedenácti dospělá holka? No ne, vzpomeň si, když ti bylo pět. Všichni jsme říkali "dobrý den" i třináctkám. Když mně někdo řekl ve třinácti "dobrý den", tak bych omdlela, jak stará jsem si přišla.) Překvapení- nebyla jsem v patnácti vůbec dospělá. Přišla jsem si maličko dospělá. Dostala jsem občanku. Důležitý životní krok. Při vzpomínání lituji, že si některé činnosti, řeči nebo outfity pamatuji. Kroky vedle. Vztahový odborník jsem nebyla. Odborník na módu taky ne, ale odvahy jsem měla na rozdávání.

(Spousta otázek)

Přesně tak, někdy objevíme svoje díla z mládí. Příběhy. Malby. Hudbu. Básně. Kresby. Krátké filmy. A trneme hrůzou. Tohle někdo četl?! Hrůza (snad si to nikdo nepamatuje. ale pamatují si to, věřte tomu...) I mně se tohle děje. Zrovna dnes v noci jsem četla své staré prupovídky a zastyděla jsem se. Byl to tenkrát dobrý nápad? Všechno má svá pozitiva a negativa. Že jo? Pozitivní je, že jsem se rozepsala. Že jsem se nebála přijít s názorem (pod anonymní identitou). K té identitě... něco příště. To by mě mohlo motivovat k psaní. Na druhou stranu (respektive na třetí stranu od identity), co bylo vtipné v roce 2017 bylo vtipné pouze v roce 2017- říkala jsem si v průběhu pročítání mého prvního příspěvku tady. Vtipy asi nejsou nesmrtelné. Kameňák byl taky hit. A dnes...

Kdo vlastně chce dospět? Je to trochu moc náročné. Být zodpovědný. (Doprovází vůbec zodpovědnost dospělost? Já si myslím, že jo, ale možná se pletu.) Něco už nehodím na naše... ano, za tohle můžu já. Nemusí se mi to líbit, ale stárnu. Té zodpovědnosti bude už jen víc. Líbí se mi to? Vůbec. V mnoha ohledech ano, ale! Zkouška dospělosti se říká maturitě, ale vlastně to tak není. Pod zkouškou dospělosti si představím kmen v Africe, jak pomalovává své mladé muže... hlínou(?) a loví spolu... lva(?). Nejsem si jistá hlínou a lvem. Lze nahradit něčím lepším. Udělá z nich tem rituál opravdové muže, bojovníky, otce? Netuším, nejsem úplně etnolog. Pokud na to věří, zřejmě to moc má. Když na něco věříte, tak to pro vás existuje, je to pro vás platné. Tušíte, co myslím. Maturita- to je zkouška kolik stresu unesete a kolik vědomostí unesete. Občas zkouška kolik toho vypijete. Co zkoušky v autoškole? Řídit je zodpovědnost. Musíte zastavit na přechodu, nebo můžete být ve vězení. Heh, já řidič nejsem. Pokud by byla zkouška v autoškole zkouška dospělosti, tak se té dospělosti bráním výtečně. Mimochodem, já jsem teda žena, takže by mě v Africe možná nepomazali hlínou a nezabíjela bych lva, ale možná už bych rodila děti. Děti jsou náročná věc. Potřebujete na to zodpovědnost. Na výchovu. Taky potřebuje trpělivost. Nebaví mě čekat ani v Costa Coffee (mám chutě na Mango fruit cooler...) Na děti byste být dospělí teda asi měli. Jaká je vlastně spojitost mezi dospělostí a zodpovědností? Můžeme mi s tím někdo pomoct?

Asi jsem moc mladá na to, abych se cítila dospělá. Počkat... bude to za pár let jinak? Nebo?? Pravděpodobně nebudu navštěvovat dětská hřiště. Mám ráda houpačky, víte. Ta představa se mi nelíbí. Já nemám mít kde houpačku. Ani houpací síť. Kamarádka ji má místo křesla v pokoji. Je dospělá(?), takže už nemusí psát úkoly u stolu, tak na co křeslo? Jen by se mi v tom asi blbě pila má běžná třetí denní káva. Ne, tolik jich nepiju. Jen v náročných obdobích. Měla jsem v osmnácti přestat chodit na hřiště a přijít až jako matka? (Zodpovědná výchova.) Kdy mám přestat chodit na dětské hřiště. To je otázka! Dám vám vědět, až budu naprosto dospělá. Ani jedna buňka, která se nebude cítit nedostatečně dospělá...