Myšlenky arogantní dámy

Chvála

Hezký letní den přeju.
Doufám, že se máte příjemně.

Ozvala se mi jedna fanynka, že chce ohodnotit její příběh. Mnou. To pro mě bylo velké překvapení. Já? Nejsem žádný profík. Píšu slova jak mi zrovna přijdou pod ruku. Do ruky. Do prstů. Na klávesnici. Jen tak. Když mám nápad. Když se nudím.

Řekla jsem si, že pokud je to její přání, splním ho jak jen to půjde. Přece jen vím, co je v příběhu tak nějak třeba, co se tam nehodí, co vypadá špatně a co působí dobře. Chce slyšet můj názor, pro mě není problém jí ho říct. Lidi, když to jde, nemyslete jen na sebe. Jasně, jste nejdůležitější ve svém životě. Kdyby vás všichni nechali, zbydete si vy. Vy jste hlavní a rozhodně byste měli dělat věci pro sebe a ve svůj prospěch. Ale to neznamená, že byste neměli dělat hezké věci pro ostatní. Ne vždy. Nenechte se třeba až ponižovat, nenechte se stáhnout a nekývejte na vše. Ale nevinnou prosbu snad poznáte.

Pečlivě jsme si přečetla velmi hezký příběh, dala jsem si záležet (stejně jako zřejmě ona při psaní), dělala jsem si i poznámky, abych byla přesná. Opravdu jsem to chtěla splnit na sto procent.

Svůj názor jsem jí později napsala, ačkoli mi to chvilku trvalo, protože jsem byla zaneprázdněná. Slečna psala, že to nespěchá. Ale tak snad je slušné splnit slib co nejdřív. Lidi, fakt, když něco slíbíte, tak to udělejte co nejdřív. Pokud to nechcete dělat... no tak jste to neměli slibovat. To fakt ne. To pak zraňuje. Když něco nechcete slíbit, tak to neslibujte. Když něco slíbíte, tak to udělejte. Jednoduché. Rada do života. Díky. Nemáte zač.

Napsala jsem jí vcelku pozitivní komentář, pár výhrad jsem měla, ale neměla jsem důvod psát jí něco negativního a hanit ji. Lhala bych. Povedené dílo to bylo. Zmínila jsem to.

Ta slečna... v odpovědi prokázala její radost. To bylo tak krásné lidi!

Můj komentář jí přišel až neuvěřitelný a hrozně mě chválila. Mou práci a osobnost. Já jsem o svých pisatelských kvalitách vždy pochybovala a nikdy jsem se za extra kvalitu nevydávala. Ovšem nebudeme si nic nalhávat, mezi tou kupou hnoje, co se tu dá najít, jsem skvělá.

Já udělala radost jí- pravdou.
Ona mi taky udělala radost. Jednak lichotkami. Pak taky tím, že mi dovolila jí udělat radost. To mě doopravdy baví.

Jak málo stačí ke štěstí?

Stačí napsat pravdu.

Stačí být trochu pozitivní.

Závist. Žárlivost.

Lidi si hrozně závidí. To je fakt vražedné. Ničí to lidi. Vztahy. To je dobře? Nemyslím si. Proč být negativní? Jasně, tomu člověku může být ukradené, že ty máš debilní názor na něj. Ale co tohle zničit a být za někoho, kdo je milý.

Závist a žárlivost lidem zastírá smysly. Je to fakt metla. Lidi, nebuďte negativní svině.

Baruna letí na měsíc do Austrálie, to je fakt blbka, co tam asi tak bude dělat? Koukat na koaly? Já si přece vystačím s Mácháčem. Zbytečně vyhozené prachy. A CO TŘEBA BARUNĚ POPŘÁT HEZKOU CESTU? Baruna tam jede, protože tam chce a má radost, že tam letí. Najdi si místo, kam chceš taky a je v tvých silách se tam vydat a měj radost taky. No a jestli nechceš přát hezkou cestu, co Baruně pochválit ty krásné dlouhé vlasy, co se ti na ní tak líbí? TO JI POTĚŠÍ.

Silva má fakt odpornou halenku. JO? Má odpornou halenku? Nebo jsi přišla do New Yorkeru a ta cena ti vyrazila dech? Tak Silvě tu halenku pochval, když se ti líbí, a nebuď uražená. TO JI POTĚŠÍ. Běž do sekáče a věř mi- i tam se dá najít nádherná (značková) halenka. A nemusí být drahá. Ne vždycky můžeme všeho dosáhnout, ale můžeme hledat alternativní cesty a být taky šťastní, ne uražení.

Věrka se vdala za toho hnusáka z Prahy. A fakt je to hnusák a ona chuděra se musela vdát? Nebo ho miluje, je s ním šťastná a přijde jí krásný? No není to nádherná situace? Věrka udělala, co chtěla. A ty závidíš, že se vdala, nebo?? Popřemýšlej nad tím, jestli jim to fakt nepřeješ. Možná jim to i přeješ. Možná bys chtěla taky. Když jim popřeješ hodně štěstí... TO JE POTĚŠÍ.

A nebo ještě lepší situace- Vendula šou... s tím dědkem, beztak za prachy. Vendula má vztah s dědkem, jo? A kým je pro tebe v tvých očích? Zlatokopka? Proč hned zlatokopka? Tak je s mužem, kterého má ráda, ačkoli je starší. Třeba i výrazně. TOBĚ DO TOHO NIC NENÍ. Usměj se nad tím, že je Vendula šťastná. A snaž se taky. Tady asi nemusíte Vendule zrovna gratulovat a chválit ji- mít partnera není zas takový zázrak. Ale pomluvy jsou hnus. Fuj.

Když totiž tyhle holky nebudeš jen pomlouvat, ale najdeš na nich i něco pozitivního a třeba jim to řekneš, možná pochopíš, že jsou to normální lidi a třeba se na tebe i usmějí.
Možná ne, možná to budou slepice, ale lepší být milý, než protivný.

Trochu jsem odbočila.

Ale chápeme se.

Když máte na jazyku něco pozitivního, tak to řekněte. Napište. Prostě ať se to ta osoba dozví. Udělá jí to radost. Bude se smát. Vás to možná taky potěší. Zahřeje u srdíčka, jak se říká. Taky se budeš moct usmát.

Jasně, existují i hezké lži. Ale ty já nezastávám. Radši pravdu. O tom bych mohla napsat jindy.

Štěstí je hezká věc. Radost taky. Stačí být milým.

Jak být milým? Stačí říct něco hezkého. Stačí napsat hezkou pravdu.

Věřím, že jestli to čteš TY, víš, že jde o tebe. Ty, která píšeš tak hezky. Ty, která ses nebála ozvat. Moc si toho vážím. Jsi moc šikovná a milá.
Myslela jsem při psaní tohodle na tebe, takže... tato kapitola je věnovaná tobě...