Myšlenky arogantní dámy

Vzpomínáte na mě ještě někdo?

14.4.2019

Ahoj Wattpade,

už je to nějaká doma, co jsem se usídlila na Tumblru. Možná to bylo 14. listopadu. To by bylo... pět měsíců. Škoda, mohl to být rovný půlrok. Založila jsem si vlastní blog a začala jsem tam psát krátké úryvky ze svého života. Není to přesně to, co jsem chtěla původně- psát delší články. Ale myslím, že tam stejně nepasují. A nebo jsem líná a nechce se mi do nich. Zřejmě.

Potkala jsem tam pár milých lidí. Vlastně jednoho dne jsem začala sbírat odvahu a vyzvala jsem lidi, ať se ozvou. A pak jsem začala psát já lidem. Je to hezké místo, lidi jsou tam milí. Každý je jiný. Skoro jako tady. Ale tady jsem po rozkliknutí profilu neměla pocit, že jsem vstoupila do světa toho člověka. Pořád statická stránka Wattpadu, jen něco v popisku a někdy pár příběhů.

Baví mě to tam moc. Jsou tam hezké blogy. Je tam dokonce i česká komunita. Je zábavná. Je super vidět, že lidé si stále váží češtiny. Jsou tam obrozenci. Někteří vyrábí meme. Cítím se mezi nimi perfektně. Bála jsem se, že českou skupinu nenajdu. Anglicky bych psát mohla, ale nechci.

Když vidím vetší kauzu ve zprávách, tak si říkám, že bych sem mohla něco napsat. Ale málokdy si najdu čas. Spousta práce. Život nezastavuje. Je rychlejší napsat pár slov na Tumblr. Než uvažovat nad větším celkem. 

Pořád jsem nenašla lidi, co by se mnou argumentovali. Hádali se. Mohl by se ukázat aspoň jeden.

Budou Velikonoce. A ty já neslavím. Ale mohla bych toho využít a něco upéct. V pátek je státní svátek? Asi jo. Tak to by se mohla objevit hromada času.

Měj se hezky. S láskou

Bezduchá.