Myšlenky arogantní dámy

Potopím tě

Nejsem matka a ani nečekám dítě. Na FB stránku "Přiznání na mateřský" chodím čistě, abych si prohlédla psychologii některých lidí.

Všimla jsem si jedné kruté reality. Poporodní deprese, laktační psychóza... to se stává. Tělo je například při takové menstruaci v podstatě koktejl hormonů. A trvá to tak týden. A teď si představte, kolik se toho v těle děje při těhotenství. Mnohonásobně víc. A trvá to devět měsíců. Právě disbalance některých hormonů může vést k nerovnováze látek v těle- zjednodušeně. Taková nerovnováha v mozku pak způsobuje různé obtíže. Třeba deprese.

Poporodní deprese je krutá situace pro novopečenou matku. Zvykají si na nový život. Způsob života. Hledají cesty. Hledají synchonizaci s dítětem. Hledají sebe. Pokud mají nějaké krizové stavy, tak je to velmi nepříjemné. Často se bojí svěřit, protože by si někdo myslel, že je blázen. A třeba by jí sebrali dítě. Ke kterému nemusí momentálně nic cítit, ale stále je tam pud, který by tohle nedovolil. To je důvod, proč se některé ženy rozhodnou anonymně napsat na internet. Do ruzných skupin. Nebo i na tuhle stránku.

Většinou to dělají proto, aby je někdo uklidnil a pomohl jim. Poradil jim a našel s nimi cestu. Ví, že je něco zle. Ale neví co přesně a proč. 

A láme mi srdce, když se v komentářích objeví člověk a píše "Tak jsi blbá kráva? Si nafackuj, debilko. Chudák dítě. Sis ho neměla pořizovat."

(Ano, takové případy jsou až nebezpečně časté)

Nic o tom člověku neví a přesto ho rovnou odsoudí. Spousta z nich dokonce na tyhle věci nevěří. Protože jim se přece nestaly. Je to jen výmluva moderních matek. Výmluva, proč nezvládají péči o dítě. Z čehož jsou občas zoufalé.

Jev, kdy matka v rozmezí měsíců k dítěti necítí nic. Žádná mateřská láska. A ničí je to. Ale mlčí. Protože jinak se na ně tyhle matky sletí a pokusí se je utopit v pocitu viny. Opravdu vám to nepřijde, jako by se člověk topil a místo toho, aby ho někdo zachránil a následně uklidnil, mu potopí hlavu pod hladinu?

Na pomoc tonoucímu potřebujete sílu. Má strach a brání se, mohl by vás zranit a nebo zabít. Na pomoc psychicky trpícímu nemusíte mít svaly. Stačí rozum. A srdce.