Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

1.

,,Heichou!" vykřikl jsem a hned na to se prudce posadil na posteli.
Sen... Blbá noční můra.
Studený pot mi stékal po čele a srdce málem vyskočilo z hrudního koše.
Heichou... Levi Ackerman. Tak moc toho chlapa chci obejmout. Proč se mi furt zdá, že umírá. Že ho rozmázné nějaký nechutný titán.
A proč vůbec? Vždyť neexistuje... Je to jen postava z mangy a anime.

Jmenuji se Eren Jaeger. Je mi osmnáct let a jsem ujetej na anime. Ne... Nejsem na to starý. Většina anime není pro malé děti!
Takový Tokyo Ghoul, Corpse party, Another, Shingeki no Kyojin, atd. No zkuste to pustit malému dítěti a zaručuji, že to dítě už nikdy spát nebude.

,,Erene?! Už si vzhůru?!" ozvalo se z kuchyně. Moje máma. Vždycky mě chce chodit budit, ale já se probudím dřív než stihne chytit kliku.
Nepotřebuji ani budík. Můj mozek je sám už perfektně nastavený na čas 6:00.
,,Ano!" křikl jsem nazpátek snažíc se vyhrabat z postele...

Motala se mi hlava a byl jsem celkově nějaký zesláblý. To bylo tou noční můrou.
Levi Ackerman. To jméno kdekoli slyším, naskočí mi husí kůže. Tak krásně se vyslovuje. Tak krásně vypadá napsané na papíře.
Jeho nositel je ještě krásnější. Havraní vlasy... Pronikavé šedé oči... Dokonale alabastrová pleť... Sice vzrůstově malý, ale respekt vzbuzující víc, než většina namakanců...
Prostě dokonalost sama.
Jen je tu ten problém, že neexistuje...
Můj malý perfektní uke, kterého si pod sebou můžu představit jen ve snu. To by ho ovšem v tom snu nesmělo pořád něco zabíjet.
Proč vůbec uke? Protože to zněj přímo křičí! Může se tvářit jak drsně chce. Je to uke a tečka.

Vzal jsem si oblečení a odešel do koupelny. Horká sprcha mi vždy dokázala osvobodit myšlenky od takových snů. Studený pot nahrazovaly horké kapičky vody a srdce se pomalu dávalo do klidu.

Celé ráno probíhalo jako vždy. Nic zvláštního se u nás nikdy nedělo.
Snídaně, hygiena, nachystání věcí do školy, a odchod.

Dal jsem si sluchátka do uší a pustil mou oblíbenou On my Own od Ashes Remaina. Vždycky si představuji to AMV ze Shingeki.
Stejně jako u Tuchin on my od 3Oh!3.
Tyhle dvě písničky jsem dokázal poslouchat klidně celou věčnost. Dokola a dokola.

Jdu do školy a přemýšlím nad ním. V tu chvíli mi něco proletí vedle hlavy. Ne něco...někdo!
Otočím se za tím. Srdce mi bije jako o závod. Spatří znak. Znak, který moc dobře znám. Znak Průzkumné legie. Znak, v němž jsou Křídla svobody. Znak, který nosí můj vysněný.
,,Erene?" uslyším své jméno. Vyhledám si dotyčného, jež ho vyslovil. Ten hlas...tak krásný...
,,Heichou..." vydechnu, když ho spatřím.
,,Erene!" vykřikne radostně a běží ke mně. Rozběhnu se taky.
Tak moc ho chci obejmout. Políbit.
,,Milu-"

,,Hej ty pako! Pohni si!" vytrhl mě z myšlenek hlas mého kamaráda Armina a já si uvědomil, že to všechno byla jen představa. Výplod mojí fantazie...
V hlavě mám místo mozku jednoho obřího Leviho.
A obrovskou chuť zabít Armina, že si vůbec dovolil mě vyrušit.
No... Tohle bude ještě dlouhý den.

Tak tohle by bylo k ,,úvodu". Doufám, že se bude příběh líbit. Budu ráda za jakýkoli názor😉