Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

Překvápko XD

Takže... U Never Stop Dreamimg jsem dostala takový nápad a otázka, zda nebude pokračování mi ležela dlouho v hlavě...
No... Ani jsem ho už neplánovala... XD
Není to pokračování jako pokračování...je to spíš dodatek...
Na konci mám na vás otázku...
Ale až na konci XD přeji hezké počtení :3

Čekali jsme, až přijedou. Až přijedou hrdinové, kteří nás bránili několik dlouhých let.
Brblání občanů, jež nevěděli, co se za zdmi dělo, jsem nevnímala a jen jsem vyčkávala se svým nejlepším kamarádem Tommym, kdy se rozezní podkovy klapající o zem.

Ahoj... Mé jméno je Anna a je mi osm a půl. Bydlím jen s matkou, protože otec musel prej kvůli práci odejít. Mám nejlepšího kamaráda Tommyho, který mi vždy se vším poradí. Je mu devět let, ale někdy se chová hůř než pětileté dítě.
Oba máme sen. Sen dostat se do průzkumné legie. Zabíjet titány na potkání a chránit bezbranné občany.

Tommy stál na bedně. Koukal a culil se od ucha k uchu.
,,Už jedou!" vykřikl a mně poskočilo srdce v hrudi. Byla jsem se na příjezd legie podívat poprvé. Matka mi nikdy nedovolila jít do houfu lidí, ale tím, že šel i Tommy, nemohla mi bránit.

Ozývalo se klapání kopyt, rachot od vozů a další kecy lidí okolo.
,,Je jich nějak málo, ne?" podivil se muž předemnou. Já stále koukala před sebe.
Všichni vypadali tak strašně smutně, unaveně... Bylo mi jich líto.

Náhle jsem si všimla dvou mužů, kteří vyčnívali mezi ostatními kadety.
Jeden na koni s havraními vlasy a zlým pohledem a druhý seděl ve voze. Měl obvázanou hlavu obvazem, velké zelené oči a kaštanově hnědé vlasy.
Byli mi povědomí, jakobych je znala. Někde viděla.

Trochu mě zabolela a zatočila se mi hlava a já si musela sednout na zem. Chytla jsem si spánky a snažila se bolest přetrpět. Maminka říkala, že jsem po ní možná zdědila nízký tlak, nebo tak něco. Takže tohle se mi stát může.
Teď bylo ale něco jinak.
V hlavě se mi míhaly obrázky. Byly rozmazané, stěží jsem mohla rozpoznat, co na nich je.
Ale vyskočila mi nějaká jména.

,,Brácha... Eren... Levi..." zašeptala jsem si pro sebe. V tu chvíli jakoby bylo vše jinak. Do očí se mi nahrnuly slzy. Vybavila jsem si vše.
To, jak mi Eren zachránil život...
To, jak mě Levi naháněl po hradě za to, že jsem řekla nějakou narážku...
Pamatuju si Vánoce, kdy jsem dostala malou Chico...
Pamatuju si i to, jak mě sebraly nějaké ženské a odvedly tam, kam jsem něchtěla...
Byla jsem zavřená v domě plném dětí mého věku. Nikdo se semnou nebavil. Byla jsem věčně zavřená v pokoji a když jsem si dovolila něco říct, nedostala jsem večeři.

Bolest hlavy odezněla a já se znovu postavila. Podívala jsem se na Erena. Usmála se a zamávala mu. On mi však hodil nechápavý, až skoro překvapený výraz. Nepamatuje si mě?
Co se děje?
Ruku jsem stáhla zpátky k tělu a dál legii pozorovala.
Levi ani nevypadal, že by se nějak měl k Erenovi.
Eren byl na voze...zraněný...a Levi na koni pár metrů od něj. Jakoby ho to nezajímalo. Místo toho Erena otravovala nějaká černovlasá holka. Tu jsem si taky pamatovala. Byla tehdy u soudu.
I toho blonďáčka na koni vedle.
Byla jsem zmatená. Nechápala jsem, co to je, ale jedno mi bylo jasné... Ti dva už spolu nejsou...

V tu chvíli jsem si přísahala dvě věci...
Za sedm let, až se přidám k legii, budu ty dva chránit. Budu je otravovat a nenechám je spát...
Ale až za sedm let...do té doby se k nim hlásit nebudu...

A druhá věc...
Přísahám, že ty dva dám zase dohromady. Budou spolu trávit tak moc času, že už si budou připadat navzájem nesnesitelní...
Já chci mít rodinu zase pohromadě...
Zase budeme parta.

Já...brácha Eren a děda Levi...

Tak...doufám, že se dodatek líbil. No k tomu, na co jsem se vás chtěla zeptat.
Dvě možnosti:

A) tenhle příběh už úplně definitivně ukončit a psát jiné ff...

B) napsat druhý díl z Annina pohledu, jak se přidala k legii, ovšem tohle by vyšlo až někdy později v budoucnu...

Volba je na vás...
Prozatím se s vámi u Never Stop Dreaming loučím :3