Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

36.

O půl roku později

Seděli jsem v kuchyni u normální rodinné snídaně. Anna měla jít za deset minut do školy, a tak jsem ji ještě kontroloval věci, jestli má vše potřebné.
Když jsem zjistil, že ji v tašce chybí asi půlka učebnic na dnešní předměty, poslal jsem ji, ať si je dochystá. Chico jako poslušná, dobře vykrmená, kočka dělala Anně snad tu nejlepší společnost. Opravdu... Anna ji tahala snad všude.
Jen jsem si povzdechl a zrak upřel na Leviho, který se nějak moc začetl do novin.
,,Děláš si srandu? To tě to tak chytlo?" zeptal jsem se a doufal, že řekne ne.
,,No-"
,,Erene, tak já jdu!" ozvalo se při krocích ze schodů a pak následované třísknutím dveří. Ach ty děti...

,,Parchant malej..." zaklel Levi a já se na něj zamračil.
,,Co?"
,,Zase mi schovala všechen čaj," odsekl.
,,To není důvod, proč bys měl na ni nadávat," osočil jsem se na něj.
,,Ale je, když ti schová i Savo a Okenu..." dodal.
,,Ach jo..." povzdechl jsem si a začal se smát, když najednou zazvonil zvonek.
Bylo nám to divné. Přece nikdo, kromě Mikasi a Armina neví, že jsem doma a ani ti by mě neotravovali. Nebo si možná Anna zapomněla klíče. Nevěděl jsem, a tak jsem se vydal dveře otevřít s Levim v závěsu.

,,Dobrý den. Eren Jaeger?" pozdravila postarší paní u mých dveří. Měla na sobě černý kostýmek, krátké blond vlasy sestřižené na mikádo a celkově byla malého vzrůstu. Chico se jí automaticky začala otírat o nohy na uvítanou.
,,A-Ano..." odpověděl jsem nejistě.
,,Tereza Petersonová. Ze sociálně právní ochrany dětí. Můžu dál?" ani se nesnažila být milá. Prostě to vzala přímou čarou. Jakoby najendou ta kočka rozumněla lidem. Zachrčela a utekla pryč.
Moje srdce vynechalo několik úderů, když řekla odkud je.
Dlaně se mi začaly potit a hlas se zasekl v krku.
,,Pojďte dál," pozval ji Levi dovnitř, když jsem já neodpověděl. Jen jsem stál u dveří, křečovitě svíral kliku v dlani a vražedně zíral na ženu.
Proč je tady? Co tady chce?

Posadili jsme se do obýváku. Nebudu milý, nic jí nabízet nebudu, už jen z toho důvodu, že ona se taky nesnažila znít mile.
,,Tak... Nebudu chodit kolem horké kaše. Jistě víte, proč zde jsem," začala.
Nechal jsem ji pokračovat.
,,Erene, byla na vás podáno obvinění za neoprávněnou péči o dítě. K tomu o dítě, o kterém nejsou nikde žádné záznamy. Narození, rodiče, nic...
Víme jen její jméno a kde žije, a to je podle všeho... U vás," dodala a já jen přikyvoval.
,,Nicméně... Nejsem zde, abych zjišťovala, odkud Anna je. Jsem tady, abych vás informovala o soudní zřízení, jež se bude konat přesně za dva dny ve 14:00. Prosím, aby jste se dostavili. Oba.
Do té doby bude Anna u sociálních pracovnic. V kolik se má vrátit ze školy?" zeptala se, ale já ji neposlouchal. Měl jsem v hlavě jen jedno.

,Do té doby bude Anna u sociálních pracovnic.'
Chtějí nám ji vzít. Nemůžou... Nesmí... Nesmím jim to dovolit...
,,Kdo nás sakra nahlásil?" vychrlil jsem rozhořčeně otázku. Chci jméno toho sráče... Chci jméno toho, kdo se sere do cizích věcí...
,,Ohh... To vám sdělit nemohu, ale osoba bude u soudu také..." řekla jen a dál nepokračovala. Celou dobu měla ten nechutně arogantní výraz.
,,A hrozí, že nám ji vezmou?" ozval se Levi.
,,Ano hrozí a dokonce je to 95% šance, že vám bude odňata. Nejen, že nemáte povolení státu o opatrovnictví nezletilého dítěte. K tomu homosexuálním párům se to povoluje opravdu jen zřídka," řekla, jakoby se jednalo o vyřizování nového nábytku.
Slzy se mi tlačily do očí... Byl jsem na dně...

,,V kolik, že by měla dorazit?" optala se.
,,V jednu odpoledne..." promluvil jsem sklesle.
,,Dobře. O třičtvrtě na jednu mě očekávejte..." řekla, vstala a odebrala se ke dveřím.
,,Nashledanou."
,,Nashledanou," ty proradná svině.
Sesypal jsem se hned po zabouchnutí dveří na zem. Slzy už jsem nezadržoval. Nechal jsem je plout...
,,Erene, notak... Pojď sem," klekl si Levi vedle mě a já se k němu natiskl jako nikdy. Tentokrát jsem propadl v opravdu hysterický pláč...

Anna je jako moje dcera. Nebo mladší sestra... Rodina... A teď mi ji chtějí vzít.
,,Le-vi... Co b-budeme dělat..." dostal jsem ze sebe se vzlyky.
,,Nevím... Ale ať se stane cokoliv, jsem tady," řekl a pohladil mě po vlasech.
Jeho doteky mě tolik uklidňovaly. Říkaly, že vše bude dobré... Že se už nic nestane...

Čas plynul extrémní rychlostí a než jsme se nadáli, ta blond svině znovu oxidovala v obyváku. Vnímal jsem jen přikrčenou Chico pod gaučem. S tou ženskou jsem nemluvil... Nevšímal jsem si jí... Prostě jsem ji ignoroval.
Ale jakmile se chodbou roznesl dětský smích a pokřikování:,,Erene! Erene! Hele, co jsem namalovala!" zamotala se mi hlava a ztěžkl dech.
,,Ahoj Anno. Jmenuji se Tereza a teď budeš dva dny bydlet u mé kamarádky, ano? Teď-"
,,Nechte ji bejt," nakráčel jsem na chodbu, kde už ta ,,milá" paní oblbovala Annu.
Prostě jsem k Anně přišel, klekl si a pohladil ji po vlasech.

,,Anno teď mě dobře poslouchej. Dva dny teď budeš bydlet u nějaké ženské, kterou ani neznáme, ale ty jsi silná a zvládneš to. Za ty dva dny se znovu uvidíme, ano zlato?" zadíval jsem se jí do očí.
Ona jen zmateně přikývla a koukala na mě.
Poslal jsem ji si zbalit a pak se doslova nasraně podíval na Terezu.
,,Nemluvte s ní jako kdyby byla psychicky narušená. Anna je opravdu silná, tudíž nemusí poslouchat přeslazené řečičky," odsekl jsem a po cestě zpět do kuchyně jako největší drsňák žduchnul slečně Tereze do ramena.

Po chvíli přišla Anna se zbaleným batohem na zádech a Chico v rukách.
Tereza si kočku znechuceně prohlédla a než stačila něco říct, předběhl jsem ji.
,,Chico nech doma. Alespoň se budeš mít na co těšit," usmál jsem se povzbudivě, ačkoli mi do smíchu vůbec nebylo.
Anna se se slzičkami rozloučila. Nikdy se od nás nehla. Jen do školy na pár hodin...
Objala mě, pak Leviho, kterému jasně nakázala, ať na mě dává pozor a pak už s tou ježibabou odjela.

A já se znovu sesypal k zemi...

Zase trochu drama :3
Jinak... Chtěla bych oznámit, že už se blížíme do finále...
Vidím to tak na čtyři kapitolky, včetně konce (který mám mimochodem už vymyšlený)...XD