Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

15.

,,Nesahej na mě parchante!" uslyšel jsem vedle sebe hlas, který mě vytrhl ze spánku. Rychle jsem se otočil na oddychujícího Leviho a zjistil, že má jen noční můru. Uff... Jsem se lekl...
,,Nech mě bejt!" zakřičel a škubl sebou.
,,Erwine prosím... Erene!" zvolal a pro mě to bylo jako signál pro akci.
Drcnul jsem do něj. Nic... Stále se jen ošíval.
,,Levi..." zašeptal jsem a začal s ním trochu třepat.
Klidnil se... Už sebou tak moc nemával...
,,Hmmm?" ozvalo se najednou, když Levi otevřel oči do tmy.
,,Co mě budíš spratku..." řekl a mírně mě zaskočil. Copak si nic nepamatoval? Nepamatoval si svůj sen? No mně se to taky stávalo, ale takový sen, jaký měl nejspíš on, bych si pamatoval.
,,Křičel si ze spaní... Promiň..." řekl jsem, otočil se zády k němu a zavřel oči.
,,Aha..." pronesl, nos mi zaryl mezi lopatky a ruce obmotal kolem mých boků.
,,Děkuju..." zamumlal mi do zad a znovu usnul...

Ráno jsem se probudil jako první. Vysmekl jsem se opatrně z Leviho sevření a vydal se z pokoje.
Ta noc se mi přehrávala v hlavě. Noční můry... Nemilá věc...
Zvlášť o něčem takovém. Spánek má být určen k odcestování do snů, ve kterých si máte užít klid, blaho, dobrodružství, vzrušení... Ne znásilňování či týrání... Ať už psychické nebo fyzické... Pak je v tom případé spánek zbytečný... Člověk se do něj uloží, aby si odpočinul od denních problémů, a místo toho je řeší i ve snech. To chodit spát vůbec nemusel...
Fuj. Znásilňování vlastním velitelem...
Velitel!

Okamžitě jsem se vydal do sklepa a doufal, že už tam nebude. Že zmizel... Nadobro...
Přitiskl jsem se na dveře trezoru a poslouchal. Nic... Nic jsem neslyšel.
Otevřel jsem tedy dveře, abych se ujistil.
Pohled do prázdné místosti by někomu mohl přijít smutný, ale ne v tomhle případě.
Erwin Smith je pryč, dámy a pánové...
Málem jsem radostí vyjekl. Levi to zvládl. Poslal toho kreténa pryč.
Trezor jsem s radostí zabouchl. Přišel jsem si jako polda, co vyřešil těžký případ. Teď už jen stačilo říct:,,Případ vyřešen..."

Vyšel jsem zpět do pokoje. Měl jsem takovou radost.
Sedl jsen si nad spícího Leviho, dal mu pusu na tvář a pronesl:,,Je pryč... Už se nevrátí..."
Hned na to se Levi prudce zvedl a skočil mi přímo do náruče.
Nic neříkal... Jen mě pevně držel.
Pak jsem ucítil mokré kapičky na rameni a mně došlo co se děje.
,,Už se nevrátí Levi... Nikdy. Přísahám..." prohrábl jsem mu rukou vlasy. Nevzlykal... Jen mu tekly slzy... Malé důkazy vděku a štěstí...
Dal jsem mu pusu do vlasů. Chytl jsem jeho bradu mezi palec a ukazováček. Donutil jsem ho podívat se mi do očí...
Ten chladný pohled mě hřál u srdce. Ledové oči hořely touhou. Spojil jsem naše rty v jedno. Ta touha Leviho očí se přesouvala do polibku, z nějž se stával dravější.
Chtěl se vybít... Poznal jsem to. A já taky potřeboval svou radost rozvinout.

,,Levi, co by jsi chtěl?" zeptal jsem se udýchaně po polibku.
Leviho tvářičky nahodily lehce růžovou barvu. Věděl jsem, co chtěl...a já zase chtěl, aby to řekl.
Nic neříkal... Celkem mě to mrzelo. Už jsem to tu chtěl ukončit, když najednou...
,,Tebe Erene..." pronesl skoro neslyšně.
Vím, že jsem říkal, že je Levi jasný uke, ale pokud by si chtěl zahrát roli semeho, rád mu vyhovím.
,,Tak prosím..." přitáhl jsem si ho blíž k sobě. Levi se pousmál a znovu se vrhnul po mých rtech. Svalil mě pod sebe a na nic nečekal. Rovnou ze mě strhnul tričko. Když se dostatečně nabažil mých rtů, přesunul svou pozornost na můj krk.
Nikdy jsem nechtěl být uke. Vždy jsem byl ten, co zasune... Ale pro něj si s ním tu roli rád vyměním... Stejně mu to nevydrží... Role ukeho je mu přidělena a on ji s radostí přijal. Jen ji teď na chvíli vymění...

Přetáhl jsem mu tričko přes hlavu.
Ani nevím jak to udělal, ale už jsem byl jen v boxerkách. Kdy to jako stihl?!
,,Erene?" znejistěl. V očích se mu jiskřilo nejen touhou, ale i strachem.
Usmál jsem se a naznačil mu, ať pokračuje.
On si vzal mé rty mezi ty své a já mu mezitím sundal kalhoty. Užíval jsem si to, jak jen jsem mohl.
Naše boxerky ležely už také někde na zemi.
Levi byl jednou rukou zapřený vedle mé hlavy a v druhé měl obě naše naběhlé erekce.
Vzdychali jsme si do polibků, když najednou Leviho ruka zmizela a přesunula se jinam, avšak rty měl stále natisklé na ty moje.

První prst... Bolest projela mým tělem, avšak brzy ji nahradila menší slast.
Druhý prst... Silnější bolest, ale daleko větší slast.
Levi mi připravoval co nejmenší pozdější bolest.
Jeho prsty zmizely a já věděl co příjde.
A přišlo to... S výkřikem a polibkem na utlumení jak výjeku, tak bolesti.

Po chvíli začal pohybovat pánví. Tekly mi slzičky... Ne, že ne... Ale už ne od bolesti, nýbrž od té slasti, která se stupňovala a každým Leviho novým přirazem.
Myšlenky se mi vytatily z hlavy a já se nezmohl na nic než sténání.
Projela mnou vlna něčeho neskutečného. Chápu...
,,Le-vi...P-pros-sím... Ahh...t-am..." poprosil jsem ztěží.
Přání mi splnil a já dostával nové a nové dávky vzrušující laviny.
Proč jsem se tomu vždycky vyhýbal? Už nejsem seme... Jsem seke...
Ale jen a pouze s ním... S nikým jiným tohle zažívat nechci.
,,Pane Bože... Levi!"
,,Erene..."

Leželi jsem vedle sebe. Oddechovali tu prožitou rozkoš...
Byl jsem přitulený k Levimu a poslouchal jeho rychle bijící srdce.
,,Takhle tě chci vídat častěji... Nahého, spoceného, zadýchaného... Pro mě..." řekl zadýchaně. Takováhle slova bych od něj nečekal, ale líbí se mi. A přání mu moc rád splním...
Ať už budu nahoře já, nebo on... Může mě takhle vidět kdy chce...