Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

22.

,,Vyhýbáte se mi!" ječel po nás Erwin a my se oba choulili na jeho posteli.
Bohužel... V hradu jsme jen my. Ostatní jeli za hradby.
Co jsem tak od Erwina pochopil, jel s nimi, ale pak to otočil s tím, že to jede prozkoumat jinam... No a on se vrátil sem.
Hanji pomoc...
Ta ale nepříjde. Jela pryč. Všichni jsou pryč.
Teď jsem tu jen já, Levi a Erwin.
,,N-ne," zakoktal černovlásek a přitáhl si nohy k tělu.
,,Nelži mi Levi... Víš jak to dopadá," chytil Leviho za vlasy a hlavu mu zaklonil dozadu tak, aby si se dívali navzájem do očí.

Nemohl jsem to tak nechat. Nemohl jsem nechat Erwina dělat si co chce.
Otočil se a odešel k oné skříny, ve které je jistě ta jeho milovaná rákoska.
,,Levi... Utíkej..." využil jsem příležitosti a zašeptal jsem Levimu požadavek. Ten se na mě jen zmateně podíval.
Erwin něco hledal mezitím ve skříni.
,,Co? Ne... Nenechám-"
,,Levi poslouchej... Půjdu hned za tebou... Ale za žádnou cenu se neotáčej a prostě běž... Sejdeme se v kuchyni..." skočil jsem mu do řeči.
,,Erene-"
,,Prosím..."
Přikývl a podíval se na Erwinova záda.
Ten se stále přehraboval ve skříni.

Byl jsem napjatý. Buď utečeme daleko a už nás nikdy Erwin nenajde, nebo nás chytí a my budeme moct akorát tak umřít od bolesti.
Srdce mi tlouklo nehoráznou rychlostí, tep jsem měl na výši infarktu a dlaně mokré od potu.
Problém byl, že dveře byly zamčeny a dostatek času, aby se odemkly, otevřely a my mohli běžet pryč, byl nulový.
Potřeboval jsem ho nějak zabavit a získat čas alespoň pro Leviho.

,,Levi? Prašť mě," řekl jsem rozhodnutě. Levi mi říkal, že za tu dobu, co ho Erwin trýzní pochytil důležitou věc.
Erwin totiž nesnáší, když někdo ublíží jeho kurvičce.
Hned ji ošetří, aby ji mohl pak týrat co nejvíc on. Něžnost v tom však nehraje roli...
Levimu až po chvíli došlo, proč jsem to řekl.
Nejspíš se mu nechtělo, ale i tak se napřáhl a jednu mi vrazil. Naštěstí (ale nevím jestli schválně) mi nos nezlomil, jinak to byla hezká trefa.
Já samozřejmě zařval, aby se neřeklo a Erwin okamžitě zpozorňel.
,,Ty parchante..." zasyčel, došel k Levimu, chytl ho za vlasy a vytáhl z postele. Pak se nahrnul ke mně, vzal mě za paži a odvlékl na druhý konec místnoti, kde se začal hrabat v šupleti.
Plán vycházel zatím dokonale.

Kývnul jsem nepozorovaně na Leviho. Jen se na mě díval jako na oběť, pak ústy naznačil lehké ,děkuji, miluju tě' a potichu odemkl dveře, ze kterých vyběhl.
Já stál přímo vedle Erwina, který si vůbec ničeho nevšiml. To bylo malé plus.
Pak se ke mně nahnul i s kapesníky a chtěl mi začít ošetřovat nos, jenže v tu chvíli jsem ho kopl do holeně a pak do rozkroku a sám jsem ze dveří poté vyběhl.

Svoboda. Byla nadosah... Už jsem ji cítil. Už jsem ji viděl.
Běžel jsem rovnou do kuchyně, kde by měl už podle mých instrukcí být Levi.
Doběhl jsem na místo.
,,Levi?" zašeptal jsem do ticha kuchyně a hned na to se mi dostaly něčí ruce kolem pasu.
,,Erene musíme zmizet, ale kam..."
,,Já nevím... Ty to tady znáš."
,,Nejlepší by bylo, kdybychom se mohli okamžitě vrátit k tobě..."
,,Vážně?"
,,Jo..."
,,Musíme počkat ještě dva d-"
,,Kde jste vy bastardi!" roznesl se hradem křik tyrana a my se okamžitě schovali za roh kuchyně, jelikož čas na útěk jinam už nebyl.
Erwin byl už blízko.

Schovaní za rohem jsme vyčkávali, až se kuchyní roznesou kroky třetí osoby. Nečekali jsme dlouho a Erwin se opravdu objevil.
Rozhlížel se po kuchyni...
Levi se najednou pohl z místa, a to konkrétně k lince, na níž byly kuchyňské pomůcky. Sledoval jsem každý ladný pohyb jeho těla. Našlapoval tak tiše, jakoby se vůbec nedotýkal země.
Zastavil bych ho, ale byl jsem až příliš fascinovaný Heichou v akci.
Netrvalo dlouho a kuchyní se rozezněl zvuk jako z gongu, když Levi jebnul Erwina pánvičkou silně po hlavě.
Erwin šel okamžitě k zemi, Levi se na mě otočil a uleveně odychl:,,Viděl jsem, jak to udělala nějaká kreslená blondýna nějakému chlápkovi u tebe v televizi."
Nad tou poznámkou jsem se musel zasmát, jelikož mi okamžitě došlo, koho Levi napodoboval.

Mohli jsme se teď prostě sebrat a odejít, ale to by byla škoda tady Erwina nechat jen tak ležet.
,,Co s ním Lociko, svážem ho a budeme ho vydírat s tím, že chcem vidět lampióny?" prohodil jsem se zrakem upřeným na slintajícího Erwina.
,,Svázat ho můžeme, ale vydírat není s čím... Jo a Erene. Ještě jednou mi řekneš Lociko a budeš mít půlroční celibát!" upozornil rázně.
Možná to myslel ze srandy, ale já to pobral celkem vážně. Půlroční celibát?! To fakt?!
Radši budu mlčet...

Erwina jsme chytili oba pod pažema a vláčeli ho přes hrad.
Když v tom se rozrazily dveře vchodu a nasrané kroky začaly chodit po hradě.
,,Erwine!" zaječel ženský hlas a my poznali, že je to Hanji.
Ten se začal probouzet a my s ním prostě mrdli o zem. Rychle jsme běželi k Hanji do haly a já měl tu čest vychrlit, co se stalo.
Odkývala to, pobídla nás, ať ji za ním odvedeme a my tak udělali.
Erwin stále ležel rozvalený ne zemi.
,,Jsi ty vůbec normální?!" rozkřičela se a vypadala, že co chvíli vybouchne.
Pak udělala něco, co jsem nečekal.

Přistoupila k němu, sklonila se nad něj a zasyčela:,,S tímhle je konec."
Pak mu patou dupla mezi nohy a tou trochu zavrtěla, jakoby zašlapávala cigaretu do země.
Au! Tohle bolelo i mě!
Erwinův křik a vzlyky se roznášely po celém hradě. Mnohým by přišly hnusné, já se v nich ovšem vyžíval stejně jako Levi. Oba jsme tak jen tak stáli a sledovali, jak se Erwinovi mezi nohama tvoří kaluž krve.
,,Běžte... Já se o něj už postarám," poslala nás Hanji pryč. Přikývli jsme a odešli.
I u nás v pokoji byl Erwinův jekot slyšet výborně.
A já s Levim jsme měli už konečně klid...

Možná, že když se člověk pořádně zaposlouchá, uslyší Erwina řvát až k sobě domů😂kéžby😊