Dvě tváře osudu

Sestup na planetu

S jistou obavou o to co by se mohlo nacházet na této neznámé planetě naše skupina nasedla do V-tolu. Zběžně jsme si prohlídly orbitální snímky povrchu planety a označily v navigaci, kde by bylo nejlepší místo na přistání. Já jsem si jako obvykle sedl za řízení. Nikomu jinému tedy krom Annie bych nesvěřil takto ožehavou záležitost jako pilotování V-tolu. Odlepily jsme se od země hangárů a čekaly jen na signál k odletu. Zelená barva se rozsvítila v mé helmě a my pomalu odlétaly vstříc této planetě. Přelet k atmosféře byl klidný jako vždy proběhlo pár vtípků od Douche na moje šedivé vlasy. Jen jsem ho zpražil ne moc vlídným pohledem, ale moc dlouho jsem to nevydržel a jako každý z naší skupiny jsem se zasmál. Musím přiznat že Douch dokáže vždy zvednout náladu v této nevlídně situaci. Blížily jsme se k atmosféře tím pádem se v kabině našeho letounu začalo dělat menší horko. Začal jsem hned reagovat a vztyčil teplotní štíty a zapnul chlazení kokpitu. Pomalu jsme klesali stále níže a níže k zemskému povrchu. Už jsme byly ve výšce 100 kilometrů a vše se začalo třást jako by tu bylo něco, co nám nechce umožnit přistát blízko nějakého města. Snažil jsem se stabilizovat náš letoun ale marně. Byly jsme náhle ve výšce 20 kilometrů. Nedávalo to smysl, že v momentu se dalo klesnout o 80 kilometrů. Díval jsem se marně po mapě a neviděl jsem nic, kde by se dalo aspoň nouzově přistát.

Nezbývalo mi nic jiného než udělat tu nejhloupější věc co mě mohla napadnout. Křikl jsem „Všichni se pořádně držte, bude to trochu drncat" jakmile jsem dokončil větu proletěl jsem skrz stromy a přistál na malé mýtince mezi nimi. Trvalo chvíli, než jsem se vzpamatoval. Po vzpamatování bylo vidět, že náš letoun nikam v dohledné době nepoletí. Přikázal jsem všem, ať vylezou a vezmou sebou věci z V-tolu které by pomohli na přežití a rozdělání ohně a udělání přístřešku. Jen letmo jsem se podíval na Alori ta jen odcházela někam hluboko do lesa „ Hej Alori co si myslíš, že děláš, měla bys nám pomoct s věcmi". Ta jen odsekla něco v jejím rodném jazyce a zmizela jak pára nad hrncem. Zavrtěl jsem nevěřícně hlavou a vzal od Annie tu nejtěžší bednu, co tam byla. Odnesli jsme vše s Douchem a rozestavěli do půl kruhu kolem menší skály, co tu byla, abychom měli aspoň trochu krytá záda, když nic jiného. Museli jsme čekat na Alori abychom mohli rozdělit příděl potravina hlavně vody. Čekaly jsme do západu slunce, protože ne a ne se vrátit. Mezitím jsme já a Douch rozdělali oheň a rozestavěli předem připravené ne moc pohodlné postele, které jsme měli ve V-tolu. Hned jak jsem si sedl a zapálil cigaretu tak jsem dostal dotaz od Annie „Ehm Big Daddy je tohle vše nutné myslím jako to že se letíme", vytřeštil jsem jen oči a usmál se s příměsí smutku „bohužel ano je přeci lepší je vyjednávat než aby tuhle planetu zničily do základů i s obyvateli". Annie jen vzdechla „já vím, že to jsou rozkazy, ale přeci jen ty je moc často neplníš tak proč tohle". Sedl jsem si těsně vedle ní, aby nás nikdo nemohl slyšet „Neměl jsem na výběr přišel bych o práci a musím nějak zajistit rodinu". V nejméně vhodnou chvíli se objevila Alori a těsně za námi. „Co si to tu vy dva šeptáte, a mě ani nepřizvete" hodila na nás ten její divný úsměv s jiskrou v očích, snad si nemyslí že jsme ne to je hloupost. Všichni jsme si posedali kolem ohně a já jim letmo vysvětlil situaci

„Je tu problém že jsme nepřistáli hned u města tím pádem se budeme muset potácet tímto lesem až do nějakého nejbližšího města. Pár dní tu zůstaneme a obhlédneme okolí možná postavíme pár pastí abychom byly nějak chráněni od čehokoliv, co tu na nás může číhat. „Pasti přenechám Pierrovi a obhlídku přenechám Alori a sobě takže pokaždé půjdeme každý na jinou stranu." Vstal jsem a odběhl do V-tolu a přinesl ještě jednu bednu ale tentokrát ne tak ledajakou. V téhle bedně byl těžký statický kulomet. Rozestavil jsem ho tak aby byl chráněn vzadu skálou a měl pohyblivý úhel 180 stupňů. „Obranu našeho tábora přenechám Annie. Annie nemusíš se bát, není to tak hrozné, jak to vypadá"

Zašmátral jsem v batohu a vytáhl lahev whiskey a pár skleniček. Rozlil jsem každému po málu „Na zdraví všem a ať se v pořádku všichni vrátíme domů, všichni si můžete jít lehnout já si beru první hlídku dnes v noci" zasedl jsem k těžkému statickému kulometu a nabil průraznými nábojovými pásy. Letmo jsem se podíval na fotky mé rodiny. Změnil jsem na noční vidění na mém augmentovaném oku a zahleděl se do hloubi lesa.