Dvě tváře osudu

Nové obavy

Pierre po zásahu blesku rychle vzplanul nadšením „To chci umět taky to je strašně supeeer" Jeho pozornost se obrátila k Malveitovy a hned se s ním dal do řeči a jeho zkoumavé oči hledali jediný náznak techniky na jeho těle „Jak jste to udělal" jeho údiv byl velice výrazný, až mu skoro tekly sliny nadšením „Naučíte mě to moc prosím" Skoro si klekl na kolena a prosil o to, co měl Malveit.

Nikoho jiného ho to tak neudivilo. Annie měla jiné starosti protože, se snažila uklidnit Gregoryho, aby si všiml zájmu z její strany „Gregory uklidněte se prosím, tohle by mohlo mít neblahé následky na vaši nervovou soustavu" dodala s úsměvem

Alorie měla jiné starosti, těkala pohledem směrem k místu, odkud přišli. Začala pomalu se svým monologem s klidem a rozvahou „Tohle jsem viděla na mojí domovské planetě a vzhledem k tomu že s tím mohl manipulovat je nejvyšší duchovní, který byl nějakým záhadným způsobem nesmrtelný tak to vypadá na něco, co předčí síly Toa a Malveita dohromady" se zamyšleným pohledem začala zkoumat ve své paměti po něčem co by mohlo zvrátit postavení vah v jejich prospěch proti této nesmírně silné bytosti.

Daniel si mezitím vyměňoval nenávistně pohledy s Leofwine a v jeho hlavě se odehrával souboj s morálkou a pocitem etiky vůči jeho nadřízeným. Věděl, co by ho mohlo stát neuposlechnutí rozkazů, ale zároveň měl vedle sebe Malveita, který podle něj jeho dedukce mohl teleportovat cokoliv odkudkoliv a kamkoliv. Otočil se k Malveitovi a prosebným hlasem se ho zeptal „Em mohl bych se vás zeptat, jak daleko sahá teleportační magie... na této planetě" S úzkostí v očích čekal na odpověď

Annie v tu samou chvíli zajímajíc se jen o Gregoryho našla to, co potřebovala. Podívala se mile na Gregoryho a pravila „Nebojte se, nic vám neudělám, jen vás uklidním, budeme vaši mysl potřebovat" ukázala mu podkožní jehlu, co měla v ruce „Toto je sérum, které aktivizuje hormony ve vašem mozku a vyšle impulz, který vás v tu momentě uklidní, nemusíte se bát a můžete mi věřit" usmála se a přála si, aby jí políbil.

Malveit těkal pohledem mezi Pierrem a Danielem. Tíhy rozhodnutí ho zbavil Leofwin: „Může sahat daleko. Záleží na motivu." Zkoumavě si prohlížel Daniela. Pokud ho neopustil veškerý jeho um na odhadování lidí a jejich pocitů, muž před ním působil neklidně. Nebyl to ten druh neklidu při uvádění riskantního plánu do praxe. Ale spíš ten, když se ve vás sváří dvě síly a ani jedna nemá navrch. Uvažoval, co by ty dvě síly u Daniela mohly být. Morálka? Láska k rodině? Smysl pro povinnost? Nebo nějaká osobní touha? Mohl by to zjistit docela snadno... Muž před ním je rozčilený v obtížné situaci... Nebude si příliš dávat pozor na své myšlenky... Ale na druhou stranu, s nikým z jiného světa se ještě nikdy nesetkal. Rychle zvažoval všechny nebezpečí.

Malveit nyní lehčí o povinnost dát někomu přednost se obrátil na Pierra, který před ním skoro klečel s nadšeným pohledem. „Ehm, víte... Něco podobného vás můžu naučit, ale bude to trvat dlouho a při každém použití vás to bude stát hodně energie. A taky budete muset odříkat zaklínadlo..." začal pomalu a omluvně vysvětlovat. Spousta lidí obdivovala jeho schopnosti, ale ještě nikdo po něm nechtěl, aby ho učil. Nebyl na to ten vhodný typ.