Dvě tváře osudu

Klid před bouří

To se ale nenechal jen tak uchlácholit. Ale asi se slitoval nad Brelianiným neklidem a odešel s Alorie trochu stranou. Nic neřekl, jenom se na ni díval svýma bledýma očima. Pohladil svůj meč, který měl u boku. Nebylo to výhružné, spíš jakoby zbraň byla jeho mazlíčkem. A dostal odpověď v podobě malých kovových lístků, které lehce vystouply a otřely se mu o ruku.

Leofwina Danielův odchod lehce urazil. Nebyl zvyklí, že lidé odcházejí bez jeho svolení. Ale mělo to i své klady, z Pierra by se snad dalo dostat něco užitečného. Musí jen zareagovat rychleji než...

„Neznám váš jazyk, ale zní moc hezky. Sem nás samozřejmě přivádí zahlédnutí vaší krásné lodi. A taky je docela pěkný den, nemám pravdu?" ujmula se lehce slova s konverzačním tónem Brelian. Pierre jí připadal zábavný. Stejně jako Leofwina i jí napadlo, že by se z něho dalo něco dostat. Jednání druhé strany jí přišlo ž moc přátelské a otevřené. Ale zatím nechtěla ukázat ani stín pochybnosti.

Mezitím Gregoryho vůbec žádné pochybnosti nezajímaly. Jen popíjel čaj, lehce se mu točila hlava a obdivoval krásnou loď před sebou.

Alorie celkem nesvá z přítomnosti Toa začala pomalu zatím v klidu mluvit „Ach víte za svoje jednání bych se měla omluvit...není jednoduché vidět někoho tak podobnému tomu který zabil mou rodinu. Nemám v úmyslu vinit vás, ale spíš chci aby jste věděl že s tím nemáte nic společného a chtěla jsem se vám omluvit" Alorie se na důkaz respektu a pokory lehce poklonila. Pocity strachu a úzkosti rázem zmizely a cítila se mnohem lépe dalo by se říct i šťastně.

Pierre mezitím hleděl Brelian přímo do očí „Krásné počasí tu máte to ano. Popravdě nepřijeli jsme sem dělat nic hrozného. Já osobně ne. Mohu i tak mluvit o Big Daddym a zbytku našeho týmu."Pierre začal popíjet svůj připravený čas a přemýšlet o nových vynálezech.

Mezitím Daniel domluvil se svou rodinou a upokojil svou ženu, že se nemusí o něj bát. Kráčel zpět s klidem v duši a doufal, že z tohoto setkání vyjdou ve zdravý a dalo by se říct s novými známostmi. Posadil se před Leofwina „Omlouvám se za přerušení, ale byl to naléhavý hovor od mé ženy"

Annie mezitím vedle Gregoryho s pocitem klidu v duši usrkávala svůj čaj. „Gregory mohu se vás zeptat, co přivádí do této skupiny ne moc techniky znalých jedinců" snažila se nedávat najevo zalíbení v Gregorym.

To lehce kývnul a podíval se zpět na nyní už kompletní skupinu s Danielem. Vypadalo to jako docela přátelské setkání. Minimálně mezi Gregorym a Annie. Vypadalo to, že démon přemýšlí. Nakonec tiše promluvil: „Vím, že má přítomnost nebude příjemná pro ostatní. Neuvidíte mne, nebudu útočit a Brelian mě bude schopna kdykoli přivolat."

Pierrovo ujištění Brelian moc nepomohlo. I kdyby vlk utěšoval ovci, ovce s e neuklidní. Teď jenom polobohyně musela uvažovat, kdo je vlk a kdo ta ovce. Když už mluvíme o ovcích, nedaleko od nich se objevila mlha, nápadně připomínající tu z bažin.

Leofwin si mezitím začal představovat, jak by mohla Danielova žena vypadat. Jaksi mu nešlo do hlavy, že kapitán průzkumného týmu má ženu. Nakonec nad ním pomyslně mávl rukou, protože něco takového mu může být úplně jedno. Vlastně, ne tak úplně... „To je v pořádku, Danieli. Přece jenom tohle není žádné oficiální setkání. A když už jsme u toho, jak se vaše žena jmenuje? A máte děti?" zeptal se konverzačně a s nehraným zaujetím. Malveit chvilku uvažoval, co má ta přátelskost najednou znamenat. Nejspíš další výstřelek těch excentrických polobohů.

Gregory se zakuckal: „Ne moc technicky znalých jedinců..." zopakoval slova Annie, jakoby jim nemohl uvěřit, „Moji společníci jsou... Každý z nich má své pole ve kterém je geniální. Malveit je jeden z nejsilnějších žijících mágů, ne-li ten vůbec nejsilnější. Leofwin je po bozích to nejvlivnější stvoření. Brelian dokázala věci, o kterých se zpívá nespočet pověstí, i když změnili její jméno. A to... O něm nevím nic, ale Leofwin ho určitě pozval z nějakého důvodu..." Ukončil svou dlouhou řeč a podíval se dolů: „Jen nevím, proč si pozval mě. Na výpravu se vůbec nehodím..."