Dvě tváře osudu

Ztráta soustředění

Daniel stále s živočišným hněvem v očích natáhl ruku a stiskl paži Leofwinovi. Zašmátral v zadní kapse a vytáhl malý datatablet s rozkazy. Se zřetelným klidem v hlase „Tady jsou rozkazy, které my byly poskytnuty, a myslím, že i přes moc co má obyvatelstvo této planety tak nevím, jak se dokáže postarat o zničení planety ve zlomku sekundy. Naše společnost disponuje technologiemi na ničení světů." S menšími rozpaky v jeho mysli „Nerad bych šel proti lidem na této planetě a příčila se mi možnost ničení nevinných životů lidí, kteří s jistotou mají rodiny a blízké na kterých jim záleží, jako vám hodně záleží na Brelian". Poodstoupil od Leofwina a krátce pronesl „Doufám ve vzájemnou spolupráci. Nebojte, nechci nikomu ublížit a to doufám i od vás. Měli bychom se vrátit, aby to nikomu nebylo podezřelé"

Pierre mezitím bezduše hleděl do Malveitových očí a doufal, že spatří jiskru naděje pro něj se naučit to, co dokáže Malveit a s technologiemi to dovézt k dokonalosti. S rozpaky promluvil k Malveitovi „Co obnáší zjistit, jestli ve mně dřímá magie dosti silná na to, abych mohl dělat to co vy." Skoro nedýchal v napětí toho, co mu mág před ním odpoví.

Annie jen ležela na zemi překvapená v rozpacích, co se právě stalo. Všimla si jen Gregoryho, jak vstal a jak za ní něco vyvrátilo výbuchem velký vzrostlý dub. Pronesla úplně dezorientována situací „Co to kurva bylo." Mlčela a čekala, až jí to někdo velice podrobně vysvětlí. Jen tak ležela na zemi a přemítala, co právě teď udělala. Dala svůj první polibek muži, kterého znala necelou hodinu a také ho málem zabila. Hlavou se jí honilo tolik myšlenek, ale všechny směřovali jen k jedné věci. Ke Gregorymu. Nemohly vyhnat z hlavy myšlenku, že se jí ten člověk zamlouvá po všech stránkách.

Alorie je bloumala ve své hlavě po vzpomínkách, které s námahou držela zamčené v hloubi své mysli. Nebrala na vědomí nic, co bylo okolo. Klidně vedle ní mohl vybuchnout granát a jí by to nevyvedlo z nelidského soustředění. Posadila se vedle Brelian a jemným skoro neslyšitelným hlasem pronesla pár krátkých vět „Proč se tento svět podobá mému? Proč jsem vůbec tady? Snad mi to pomůže porozumět tomu, proč jsem taková osoba." Obrátila se k Brelian a úsměvem a radostí povídá „Existují na této planetě lidé jako já. Myslím tím elfy nebo něco tomu aspoň podobné?"