Dvě tváře osudu

Přehodnocení plánů

Daniel přistoupil k Leofwinovi a pravil „Tohle je soukromá věc byl bych mnohem radši, kdybychom to probrali někde v soukromí jen z očí do očí" Daniel odtáhl něžně Leofwina stranou a s rostoucím hněvem začal svůj proslov „Ach tohle co vám teď řeknu je pro mě velice těžké rozhodnutí, které mě stoprocentně postaví před vojenský soud, jestli mě někdy zajmou živého. Chci dostat do bezpečí...svou rodinu, které je nepřímo držena na orbitě v lodi společnosti jako rukojmí a pokud bych nesplnil rozkaz, jehož mi svěřily moji nadřízení tak by moje rodina byla popravena i s mojí osobou a mým týmem" v Danielových očích vzplanul požár hněvu a krutosti sám se divil, že by mohl zažít takové pocity znovu „Oznamuji vám, kdyby náhodou má rodina započala nový život na této planetě, a někdo nejmenovaný měl v úmyslu jim ublížit z důvodu, že jsem nesdělil pravou podstatu naší výpravy. Tak by toho nejmenovaného člověka čekala smrt, v agonii a bolestech jaké v životě nezažil" Oheň v Danielových očích sílil a změnil se na živočišný hněv: „Nezdráhal bych se zemřít při

usmrcovaná onoho člověka a jednal bych sám bez vědomí mého týmu, který neví, o co tu jde a ví jen to, co jsem řekl vám, že toto je průzkumná mise. Jedinou odpověď vám dám, není to průzkumná mise ani zdaleka"

Malveit se poškrábal na krku: „No, víte... Tady nejde úplně tak o vědu, jestli mluvíte o tom, v čem je tak zběhlý Gregory. Tady jde o magii, jakousi duševní sílu. Já ji jakožto mág mám od narození hodně silnou. V lidech občas magie bývá, ale slabá. A občas tam není vůbec a to pak nic nesvede ani ten nejlepší učitel a ani ty nejmocnější zaklínadla." Podíval se na těžkou knihu ve své ruce a potom na Pierra, který na něho hleděl s tak neskrývanou nadějí. Přes svůj excentrický vzhled vypadal jako malý nevinný kluk. „Ale jak jsem řekl, možná ve vás síla bude..." ukončil opatrně svou řeč a s napětím očekával reakci.