I'm sorry... /FF TyXM&M/ (Dokončeno)

Část 17

„Já bych nikdy..." Přerušíš ho.

„To nemůžeš slibovat....nikdy nevíš, co budeš dělat za pár minut a co třeba za rok?" Povzdechneš si.

„Zlato...víš, že pro mě hrozně znamenáš." Zadívá se ti hluboko do očí.

„Já to vím." Usměješ se. Miluju tě. Proletí ti hlavou.

„Každý má strach, já taky, ale prosím věř mi." Zasmutní.

„Fajn, nebudu na to myslet, ale ty mi slíbíš, že zítra neodjedeš."

„To nemůžu, škola je teď dost důležitá a pro tebe taky, rád bych zůstal, ale akorát bych překážel...uvidíme se o prázdninách."

„O prázdninách nemám čas." Přimhouříš oči. Boužel jsi buď někde s rodiči, nebo s kamarády...pak ještě u babičky vlastně...tyhle prázdniny jsi ráda za jeden volný den.

„To já mám času spoustu, jedeme jenom do Thajska, na nějaké dva týdny, ale co budu dělat zbytek prázdnin? A bez tebe k tomu všemu?" Zamračí se.

„Můžeš jít někam s Lisou..." Vypustíš ze sebe a hned si za to nadáváš.

„Tebe to nějak žere." Řekne Tini a Marcus, který přijde do pokoje přikývne.

„My bychom s Lisou ani s Lenou nic neměli." Přikývne identická kopie Martinuse.

„To je jedno, byl to jen nápad." Pokrčím rameny a do rukou si vezmeš svůj telefon. Psali ti kamarádky s tím, že se hrozně těší, až se vrátí od babiček a uvidí se s tebou. Nad tím se musíš usmát. Všichni ti Caru a Penny závidí, hlavně vaše přátelství. Sice se někdy hádáte, ale vždy se zase usmíříte a jste zase vy tři proti celému světu. Nevíš co bysis bez nich počala...jsou pro tebe hrozně důležité.

„Martinusi volala mi máma, že zítra budeme muset přijet hned ráno, vyrazíme asi v 9."

„Co se stalo?"

„Nechtěla mi to říct, ale asi to bude něco vážného..." Uslyšíš střípky z rozhovoru Maca a Tinuse.

„Děje se něco kluci?" Zeptáš se jich a odložíš telefon na stranu.

„Budeme muset zítra odjet o něco dříve..." Podívá se na tebe smutným pohledem Martinus.

„Aha...co se stalo, jestli se můžu ptát?"

„To my taky nevíme." Pokrčí rameny Marcus.

„Snad to nebude nic špatného." Povzbudíš je.

„To si právě myslíme, že bude." Zamračí se Marcus a Martinus kývne.

„Mrzí mě to." Sedne si k tobě Tini a obejme tě. Chceš brečet, smát se s ním, požádat ho o ruku a mít s ním kupu malých dětiček. No...ikdyž, to je asi moc brzo.

„Mě taky, ale uvidíme se, co nejdříve, že ano?..." Zeptáš se ho.

„Budu se snažit se sem nějak dostat." Usměje se na tebe a lehne si na postel. „Jsem nějak unavený...nepůjdeme spát?" Zívne Tinus a ty přikývneš. Marcus si lehne na menší gaučík v tvém pokoji a Tinus zůstane ležet ve tvé posteli. Jenom se nad tím začervenáš a přikreješ se stejnou peřinou, jakou přikreješ i Tinuse.

Už je v pokoji tma a ty uslyšíš, jak kluci spokojeně oddychují. Přemýšlíš nad tím, co by kdyby...ale naštěstí i ty zachvíli zavřeš oči a usneš.

Ráno tě vzbudí rychlé rozhazování věcí po pokoji. Zloději! Nad touhle myšlenkou se rychle vymrštíš do sedu.

„Martinusi ještě tohle." Spadne ti na hlavu něčí tričko.

„Děláte si srandu?" Žádní zloději, jenom dva kluci, kteří nestíhají.

„Y/N, nečerti se hned." Řekne Tinus a a vezme si z tvé hlavy to černé tričko.

„Děláte jako by byla 3 světová." Ukřivdíš jim a zase padneš do postele. „Mohli jste mě nechat spát."

„Taky se s námi musíš rozloučit." Připomene ti Martinus.

„A co když nemusím? Stejně mi ani chybět nebudete." Řekneš a otevřeš jedno oko abys viděla reakci kluků. „Dělám si srandu bože." Zasměješ se nad jejich vyděšenými výrazy.

„Už jsme se lekli. Holčičí logiku prostě nechápu." Uchechtne se Martinus a ty přikývneš.

„Já zase nechápu klučičí. Jste hrozní egoisti." Zamrmláš si pod nos. Kluci tě neslyšeli, ale stejně, vždyť ani nemají čas poslouchat, když si musí balit, že jo. „V kolik vám to vůbec jede?" Zeptáš se jich.

„Letadlo odlétá v 9 a tvůj táta nás hodí na letiště, budeme odsud odjíždět někdy v půl deváté." Můj táta je někam odveze? Jakto, že o tom vím až teď? Pomyslíš si.

„Aha." Řekneš jenom.

„Y/N, mrzí mě to." Řekne Tinus a obejme tě.

„Miluju tě." Šeptneš a políbíš ho. Bude ti chybět, moc chybět.

„Miluju tě Y/N." Zašeptá do vášnivých polibků.

„Grrr, tohle si nechte na příště." Sykne Marcus, ale na tváři mu pohrává šťastný úšklebek.

Co když žádné příště nebude? Pomyslíš si, ale radši mlčíš. Chceš si Martinuse užit na plno...máš jenom půl hodiny a tu si budou balit...

Tak a je to tady...poslední kapitola téhle knížky....ještě bude epilog, ve kterém se dozvíte o čem bude druhý díl. Ano, ano....bude další knížka, pokračování téhle...proto jsem taky tuhle ukončila, tak brzy... druhý díl nás brzy čeká...💛