Nushumuri - We are here [DOKONČENO]

Část 18: Zdi Nablízku

Brzo jsem se oklepala a tuhle zkušenost dala do zadní krabičky mnou nazívané Pandořina Skříňka. Nacházeli se v ní všechny zkušenosti, které mnou otřásly. Jakkoliv.
Uvolněným krokem jsem si po cestě chodbou vesele pískala.
Nikdo tam nebyl. Nikomu to nevadilo.
Chladivé prsty se ale dotkly mé kůže a já div nevyjekla. Silou mě narazil břichem vpřed na nejbližší stěnu. Málem mi zlomil nos.
Doufala jsem, že je to Subaru, který se kvůli něčemu naštval a rozdrtí mi všechny kosti v těle, nebo, že Reijimu už pod nosem přešel ten správný čas, o kterém mluvil.
Ale nějak vnitřně jsem tušila, kdo to je.

"Mrško-chan, dlouho jsme se neviděli..." pomalu zašeptal a zdůraznil každé slovo.
Nemusela jsem se na něj dívat a stejně jsem věděla, že se ušklíbl.

"Věřila jsem v to, že budeš mít dost dobrou kocovinu a nezvedneš se z postele," chtěla jsem ho zády odtlačit, ale ukázalo se to jako ne příliš dobrý nápad. Potlačil zavzdychání a loktem mě znovu přitlačil na stěnu. Nebyl úplně u mě.
Odtáhnul se ale jeho loket zůstal na mých zádech.
Dala jsem hlavu na stranu a se strachem se chtěla podívat alespoň na kousek toho co tam dělá. Protože mě to děsilo.
Ucítila jsem letmý dotyk přes mé kraťasy na můj střed a modlila se k Bohu, aby to byl jen sen. Aby se mi to jen zdálo.

Pohladil mě džínové prostřední linii po zadku nahoru.

"Ty perverzáku, co krucinál ode mě chceš??!!" nasupeně jsem vykřikla.

"Ještě jsi to nepochopila? Však ty to za chvíli pochopíš sama a já svou energii vynaložím jinde," olízl se.
Jeho hruď se přitlačila na mé záda a můj zadek měl 'tu čest' cítit Laitovo vzrušení ze mě.
Dlaně přiložil mezi moji zadní a jeho přední část hrudního koše a jel k prsům, které silně a majeticky chytil do rukou až to bolelo, nadzvedl je, dýchnul mi na krk a zmizel.

AU, stála mi za to ta pomsta?

U další kapitoly budu potřebovat pomoct, protože netuším, kam by to mělo směřovat. Snad mi dáte jasný cíl a směr...
💝