Nushumuri - We are here [DOKONČENO]

Část 12:Koště

Byla jsem tak naštvaná, že jsem do ruky vzala koště a začala zametat. Zametala jsem až se prach vířil kolem. Vlasy mi létaly.
Zanedlouho jsem byla totálně spocená. Oblečení se mi lepilo na kůži. Vlasy vypadaly jako po výbuchu, ale můj pokoj byl čistý. Narozdíl ode mě.
"Víš, že ti to s tím koštětem sluší?" ozvalo se ode dveří. O jejich rám se opíral kloboučník. Nebo-li Laito.
"Už jsem se s ním zžila, dík, můžu na něm vzlétnout,"odsekla jsem a on se rozesmál. Dál jsem se věnovala koštěti. I přestože jsem už dávno měla zameteno.
" Přibliž mi, prosím, co jsi myslela tím v kuchyni.. " odrazil se a sednul si na mou postel.
Sledoval mě. Koukal mi na zadek.
" Myslela jsem, že tam jsem to řekla dost srozumitelně. Prostě jste srabi. Mluvíte, ale o kokotinách a jakmile máte říct něco důležitého, na co potřebujete odvahu, tak jste jako draci,"povzdechla jsem si.
" Roztáhnete křídla a uletíte...."postavila jsem koště do kouta. Laito měl na tváři úsměv. Ale pozor - úsměv nikoli úškleb.
" Hodláš tu ještě být?! " sykla jsem protivně.
Vstal a nakráčel si to ke mě.
" Nebudu tě dlouho rušit. Jen... Vlastně jsem v kuchyni tvá slova dostatečně pochopil. A přišel jsem pro tohle," políbil mě. Bylo to.. Příjemné.... Přitáhl si mě blíž. Nebránila jsem se....

Hola hej!
Mám Na vás otázku...
Jak chcete nebo jak si myslíte, jak vás napadlo... Že tohle bude pokračovat?
Ráda bych si přečetla vaše milé komentáře.
Nechte proudit fantazii ;) budu jen šťastná...
Vaše Juliette těšící se na odpovědi
💚