Nushumuri - We are here [DOKONČENO]

Část 9: Jako štěňátka...

..Vlci. Kolem Laita byli vlci s huňatou srstí a červenýma očima. Nevypadali na to, že by se chtěli mazlit. Jakmile se ke mě ale jeden otočil, věděla jsem, že mi neublíží. 

"Keline! Tohle je přítel..." řekla jsem. Klekla jsem si na kolena a po čtyřech dolezla k němu. Sedla jsem si přímo před něj.

"Tohle nový člen smečky, Keline. Přijmi ho. Věř mi," dívala jsem se mu do očí. Stále vrčel. Najednou ale přestal a místo toho mě olízl. Začala jsem ho hladit. Ani ostatní už nevrčeli.

"Laito, nebuď srab a pojď sem," Chytila jsem ho za ruku a stáhla k sobě dolů. Myslím, že si dokážete živě představit, jak to dopadlo. Laito ležel na zemi, nad ním jeden z vlků a hráli si.Asi za hodinu přišel do pokoje Reiji.

"Co se to tu děje?" začal naštvaně.

"Pšštt!" šeptem jsem ho okřikla.

Na zemi ležel zrzavý kluk s úsměvem, vedle něho vlk a oba dva spali.

Do pokoje se naklonil Shu.

"Nojo, jako štěňátka..." pokroutil hlavou s roztomilým úsměvem.