Nushumuri - We are here [DOKONČENO]

Část 16 : Děti By Alkohol Nesměli...

"A kdo asi vyhraje?" zašklebil se a mými kalhotkami točil ve vzduchu.
"Já!" chtěla jsem mu je sebrat. To se mi ale nepovedlo.
"Parchante!" otočila jsem se a odešla. Ještě dlouho jsem cítila jeho pohled. A viděla ten jeho úšklebek.
Došla jsem nervózně do svého pokoje a zamkla. Má cesta samozřejmě mířila ke skříni pro nové spodní prádlo. V duchu jsem plánovala pomstu. Odplatu. Jako bych neviděla nic jiného.
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp... Pomyslela jsem si.

Tady je taková nuda! Tři hodiny už jsem se snažila zabavit. Až s nechutí jsem otevřela vrchní šuplík. Zrak mi padl na sešit uvnitř. Zašklebila jsem se. Ta pravá odplata...
Plán pro zbytek dne byl jasný - nákupy. Ten typ na ty šatičky a hodinové chození po obchoďáku jsem nikdy nebyla. Moje cíli byly jasné.

Domů, dá-li se tomu blázinci říkat dům, jsem dorazila až v sedm. Při představě, že jsem rám byla 4 hodiny se mi zvedl žaludek. Ale stálo to za to. Všichni večeřeli. Proto není divu, nebo vlastně i je, že Reiji vstal. Sršela z něj extra negativní energie.

"Dnes už to necháme plavat, ale zítra se za mnou po snídani stavíš. A to je rozkaz!" zmizel ve dveřích a nezapomněl s nimi energicky prásknout.
To je teda den, prohodila jsem oči v sloup.

Rina ma samosebou také pěkné narážky. Všichni se vypařili co nejdříve do pokojů a Laito se nezapoměl zašklebit ala Mám to v kapse.

Po čase i Rinu to přestalo bavit a pustila mě z její přednášky.
Zvedla jsem tašku s nákupem a místo do svého pokoje si to nakráčela k Laitovi.
Slušně jsem zaklepala a vstoupila.

"Laito, chtěla bych se omluvit za své chování. Bylo to sobecké. Myslela jsem, že bychom možná, budeš-li mít chuť a čas, mohli strávit večer spolu,"z tašky jsem vytáhla flašku nejkvalitnějšího alkoholu a nevinně se usmála.

Neodmítnul. Zanedlouho jsme oba pili. Já si ale držela laťku a dávala pozor, abych se neopila.
Laito byl jiného názoru.
Smála jsem se s ním. Bavila se a snažila se budit dojem opilé.
A to se mi také povedlo.