,,Hej Brooke! Vadilo by ti dneska večer zavřít?" Zavolal na mě můj šéf.
,,Bez problému, šéfe." Hodil po mně klíče, které jsem chytla a odešel si vlastní cestou.
Bylo 20:15, jenom 45 minut do zavíračky. Bylo tu prázdno. Přece jen kdo by přišel do obchodu s hudbou v 8 hodin večer? Můj šéf tu nebyl a přece, jak by se dozvěděl, že zavřu trošku dřív.
Sklonila jsem se pro moji starou, opotřebovanou tašku na knihy, dala sem si ji na záda a vydala jsem se cestou napříč uličkami nočního New Yorku.
Jelikož mi umrzal zadek, protože já chytrá jsem si zapomněla vzít kabát, tak jsem se rozhodla si to zkrátit pře park.
Uslyšela jsem kolem sebe šustění listí, zvedla jsem pohled od mého telefonu, zastavila jsem se, nicméně šustění neustávalo.
Do prdele.
V téhle části New Yorku mají muži rádi prosící dívky. Možná si říkáte, ,,Co myslím tím prosící dívky? Jsou to děvky, ale i ony jsou lidé."
No, nejsou normální.
Jsou to kriminálníci.
Schovala jsem si telefon zpět do tašky a vyběhla jsem směrem k mému domu.
Hlasitý smích se ozýval kolem mně, pohledem jsem se vrátila zpátky a neviděla nikoho. Proto jsem zpomalila před tím než jsem zastavila a snažila se popadnout dech.
Dobře teď jsem se stratila. Vytáhla jsem svůj telefon a rychle se snažila naťukat adresu mého domu do GPS, pokoušejíc se najít cestu domů.
,,Co tady děláš v tuhle večerní dobu?" Se slabým hlasem ozvalo za mnou a já vykříkla a upustila svůj telefon.
Začala jsem utíkat opačným směrem, ale jeho mohutné paže mě obejmuli přitahujíc zpět k němu.
,,Na něco jsem se tě ptal, kotě." zavrčel do mého do mého ucha a zakousl se do ušního lalůčku.
,,J-já jdu d-domů z práce" Odpověděla jsem třesíc se strachem.Upevnil jeho stisk.
,,Mmmmm znám i lepší místa na kterých bys mohla být" políbil mě na krk.
,,N-ne" zaskuhrala jsem a snažila se vymanit z jeho sevření.,,Nech mě na pokoji!" Vykřikla jsem.
,,Nemluv se mnou takovým tónem" Varoval mě.
,,Stop!" Zakřičela jsem. ,,Pomozte mi někdo!"
,,Drž hubu" Křikl a otočil si mě směrem k sobě. ,,Zakřičíš ještě jednou a budeš toho litovat."
Pomalu jsem přikývla a on se usmál. ,,Jaké je tvé jméno, krásko?"
,,B-broke" zabrblala jsem, snažíc se vytvořit prostor mezi náma.
,,Broke...." Nadzvedl obočí a tím se snažil naznačit ať pokračuju.
,,Broke Santili. Jen mě nech samotnou prosím."
,,Proč bych to teď dělal" Zastavil se a jeho dech dopadl na mé rty, ,,když jsi moje."
Dech se mi zadrhl, jak jsem zápasila s jeho rukami, ,,Zavolám policii, přísahám, udělám to!"
,,Co udělají baby?" Ušklíbnul se, sjej svými rukami po mých bocích a ruce si strčil do mých zadních kapes.
Trhl mnou proti jeho hrudi, předtím než uchopil mé ruce pevně do jeho ruky a potlačil mě dopředu.
,,Jsi drahocená" zašeptal a pomalu si olízl rty. ,,Dobrá zpráva, že jsi teď moje."
Zvřela sem oči, když se na mě natlačil.
,,Komu patříš Broke?" Zeptal se a otřel své rty o ty mé.
,,Já nepatřím nikomu" Uhodila jsem ho do hrudi.
,,Nesnaš se mě rozzlobit, zlatíčko." zašeptal. ,,Teď se tě zeptám ještě jednou a naposled, komu patříš?"
,,Neznám tvé jméno" Podotkla jsem a snažila jsem se nečerenat.
,,Justin, Justin Bieber."
Stěžka jsem dýchala. Tenhle chlapec je víc než novinka pro vrahy, pálení budov, rvačky gangů a další. On nebyl vtip.
Polkla jsem ,,Tvoje Justine, j-jsem tvoje."
,,Jo kurva jsi" Souhlasil před tím než mě žduchl k jeho autu.
***
Cesta k jeho domu byla tichá, záhadně tichá. Najednou zprudka zahnul do leva na hrbolatou pěšinu.
,,K-kam jedeme?" Potichu jsem se zeptala, protože se díval přimo na mě.
,,Můj dům, zlato." Otevřela jsem pusu, protože jsem chtěla něco říct, ale on mě přerušil, ,,Nebo mám od teď říkat náš dům? Protože ty, moje zlato" Podíval se na mně s úšklebkem ,,mě nikdy neopustíš."
