Doma
Přiběhla jsem domů furt mi tekly slzy... Třískla jsem s dveřmi a utekla do svého pokoje. Složila jsem se do postele a brečela a brečela ani jsem si nevšimla že mamka na mě celou dobu kouká ve dveří...
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Zeptala se:
Děje se něco zlatíčko?
Odpověděla jsem:
Všechno se mi ničí, všechno co miluju a mám ráda se pomaličku rozplynulo a rozplyne..
Začala jsem znovu brečet. Mamka se nechápavě zeptala:
Co se ti zničilo?
Všechno, přatelství s Ari, kamarádi ve škole a teďka ješte se budeme stěhovat do Trofors z našeho milovaného domu..
Mamka sklopila hlavu..
Miluju to tady v Oslu mami......
Zašeptala jsem. V tu chvíli jsem viděla jak mamce ukápla slza, pak dvě až se rozbrečela..
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Já to chápu zlatíčko, ale tatínek by si přál, aby se o nás mohl někdo postarat a Carl může (jméno přítele mámi) oblíbíš si ho i Trofors, je to malé městečko budeš tam mít spousty míst pro sebe....
Seděly jsme v objětí a obě jsme brečely asi půl hodiny....
Bylo mi příjemně přeci mamka je to jediný co mi zůstalo...
Když mamka odešla z pokoje zvedla jsem se a odešla z domu na svoje lesní místečko zapla jsem si playlist písniček a přemýšlela..
Hlas v hlavě:
Co když mamka má pravdu a zamiluješ si to tam?
Já:
Ale co když ne?
Hlas v hlavě:
Alespoň si nebudeš dělat nějaké problémy s Ari....
Já:
To je pravda..
Vlastně já se i těším začnu svůj život úplně od znova... 💫💫
Ahojky je tu další kapitolka🖤💫
Můžete mě kdyžtak sledovat na mém instagramu 💫🖤 @ww6ee6nn6ddyy🖤
Lav yu🖤
Wendy💫
