Uběhl týden a Marcus se pořád neprobral, nikdo už nevěřil že by to mohl přežít... Několikrát jsem si řikala i já, ale nechtěla jsem tomu věřit...
••••••••••••••••••
Doktor řekl že mu dává 2 dny a pokud se neprobudí budou muset ukončit jeho trápení....
Jeho rodiče byli z toho špatný už nevěřili že by se probral, jeli do nemocnice se s ním rozloučit....
Martinus ten na tom byl hůř za Marcusem se jel taky rozloučit, ale chodil jako tělo bez duše už se hodlal rozloučit s koncertováním a zpěvem... Bez Marcuse nejsem Martinus... řekl..
++++++++++++++++++
Já za ním ten první den nejela nechtěla jsem byla jsem na tom špatně, hodně umíral mi nejlepší kamarád.. Nechtěla jsem vidět zdeptaného Martinuse a jeho rodiče...
Večer jsem ale měla špatný pocit..
Druhý den ráno jsem letěla do nemocnice už jsem viděla doktory kteří se bavili o Marcusovi...
Slečno, už je pozdě neprobere se řekl jeden
Mě se zpustily slzy.. Prosím dejte mi alespoň šanci se s ním rozloučit.. zašeptala jsem..
Otevřeli mi dveře.....
¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢¢
Ahoj, Marcusi.... Přišla jsem se rozloučit.... Už se prý asi nevzbudíš... Nevím jestli mě slyšíš, ale omlouvám se.. Už jsem brečela
Promiň že jsem ti nevěřila... Promiň že jsme se pohádali, všechno je moje chyba.... Za všechno můžu já tohle se ti nemělo stát......políbila jsem ho na čelo a se slzami v očích jsem šla ke dveřím....
Ahojky je tu krátká kapitola a to v celku hodně, ale chtěla jsem to ukončit nějak chichi.... 💔možná dneska výjde ještě jedna ale ještě idk.. Jo jinak doporučuju s k téhle kapitole pustit písničku z medii... 💔
Lav yu❤
Wendy❤
