Někdy si říkám, kým vlastně jsem
nejsem souzen sebou, ostatními jen
jen ostatní opravdu mne znají
a já mám strach, že něco tají
že jsem hulvát a každý mne chce uhoditpouze soucit nechce jim to dovolit
pouze to že vědí, že jsem sám
mám mpocit, že jen klam znám
takzvaní přátelé nosy ohrnují
za mými zády se mi pošklebují
ale do očí se mi každý usmíval
rád bych se jim do mysli podívalach kéž bych měl takové možnosti
vykročit z krajin nerozhodnostikonečně vědět, jestli jsem sám
však mohu jen dál věřiti vám
ČTEŠ
Studentské básně jak jim zobák narost
PoesíaMé první básnické pokusy nevalné kvality. I přesto doufám, že potěší