Někdy si říkám, kým vlastně jsem
nejsem souzen sebou, ostatními jen
jen ostatní opravdu mne znají
a já mám strach, že něco tají
že jsem hulvát a každý mne chce uhodit
pouze soucit nechce jim to dovolit
pouze to že vědí, že jsem sám
mám mpocit, že jen klam znám
takzvaní přátelé nosy ohrnují
za mými zády se mi pošklebují
ale do očí se mi každý usmíval
rád bych se jim do mysli podíval
ach kéž bych měl takové možnosti
vykročit z krajin nerozhodnosti
konečně vědět, jestli jsem sám
však mohu jen dál věřiti vám
ČTEŠ
Studentské básně jak jim zobák narost
PoetryMé první básnické pokusy nevalné kvality. I přesto doufám, že potěší
