Studentské básně jak jim zobák narost

Činy

Říkáš, že mě máš stále ráda
ne jak kdysi, ale jinak
že na mě neobracíš záda
že bych si měl začít zvykat

Říkáš, že je jen špatné období
hodně práce, žádný čas
nelži, vždyť přece každý ví
že když se chce, čas má každý z nás

Alespoň hodinku, či snad pozdrav jen
úsměv a delší objetí
dokaž, že jsem stále oblíben
a přetrvá to staletí

Jenže... ono nic
žádná snaha o najití chvíle
a i když křičím z plných plic
stále dál od cíle

Slova umí mít váhu
ale ta tvoje popel a prach
a i přes mou velkou snahu
mám stále větší strach

Jsi jiná, prázdná, bez emocí
i ve zdi je více citu
kdysi přišla bys hned s pomocí
teď jsi v duši skrytu

Nic neříkáš, nic neděláš
co si z toho vzíti mám
co ode mě vlastně čekáš?
když vše musím si vyložit sám

Pak naštvaná jsi, že to špatně chápu
žes to jinak myslela
vždyť já jen ve tmě tápu
jaks asi zapomněla

Slova, slova, slova pouhá
bez emocí, pokud já vím
kdo opak tvrdí, ten se rouhá
nic nedělat je taky čin