Studentské básně jak jim zobák narost

Můza

Celý den se nezastavím
chodím sem a tam
sousedku svou nepozdravím
pomoc přátel odmítám

Když se někdy s někým bavím

já, jen já mám pravdu

aniž tuším že tím stavím
neprodyšnou hradbu

Nic se ke mne nedostane
necítím žádnou emoci
vír samoty mne vtáhne
ani nechci pomoci

Však jednou za čas jak to bývá

v nečekaných chvílích
navštíví mne mladá víla
vlívá mi do žil síly

Náhle nejsem jen sám sebou
jsem lidmi, vzduchem, vším
sám pod nebezkou klenbou
jim všem rozumím

Všichni se mi propojili
jsme jednou velkou duší
jenže  jsme se odsoudili
jsme vůči druhým hluší

Většina z nás je sobeckých
jen v sebe se dívá
a bytostí ostatních
si pranic nevšímá

Vím jak to vše napravit
je to snadné přece
stačilo by pootevřít
ostaním své srdce

Jenže co s tím, jsem vším a ničím
a mám pouhou chvíli
ikdyž z plna hrdla křičím
neblížím se k cíli

Zrazu jsem sám sebou jen
zachvátí mne hrůza
bylo to skutečné, či pouhý sen ... ?
či jen malá můza