Stěna je jak moje duše
každý s ní dělá co může
a když se mu pak nelíbí
tak většinou jí přebílí
nebo vezme to co letí
zabarví pro něj to smětí
ale neví že tam furt je
pod povrchem ale furt je
není vidět ale furt je
není slyšet ale furt je
A i na tý vrstě nový
pak dělá co mu vyhoví
dokuď není samá jizva
jsou vidět z dálky z blízka
rýhy nožem ale i slovy
z pocitů udělal vdovy
ale neví že tam furt je
pod povrchem ale furt je
není vidět ale furt je
není slyšet ale furt je
Odstřihl od nich jejich pár
pak vzal barvu a jede dál
jako by se nic nestalo
i když vzal vše co se dalo
využij pídě poslední
pak vzal barvu jak ostatní
ale neví že tam furt je
pod povrchem ale furt je
není vidět ale furt je
není slyšet ale furt je
A pak se najde jeden z mála
jak vychřice tu pak zavála
odkryla to co tam bylo
to skrytý srdce co furt bilo
každá stěna má svou duši
ale jenom my jsme hluší
k tomu co pod vrstvou furt je
to čí srdce fakt furt bije
to co o pomoc furt vyje
to něco tě potřebuje
ČTEŠ
Studentské básně jak jim zobák narost
Thơ caMé první básnické pokusy nevalné kvality. I přesto doufám, že potěší
