Become a family ✓ || Changki

Become a family 3

Kihyun

Hned po tom, co Changkyun a Cheng odejdou dám plyšového lachtánka do velké igelitové tašky, abych neztratil žádnou jeho část a ještě vytáhnu pár chuchvalců plyše zpod Bufana. Pod výhružkou mírného násilí se dozvím, že Xukun a Zeren si hrály na chirurgy a prováděli Kkukkungiemu operaci žaludku, chtěl jsem je zabít, ale bylo mi v tom zabráněno.

Po večeři jsem se usadil k televizi a začal jsem zašívat Chengieho plyšáčka a u toho se neubráním úsměvům. Nejen kvůli Chengiemu, který je tak hodný a milý a nikdy se mi nestalo, aby mi nějaké dítko za dva dny přirostlo tolik k srdci jako Chengie. Povzdechnu si, když se rozhlédnu po svém prázdném bytě, kde je všude ticho, je uklizeno a já jsem tu sám. Na chvíli se ztratím v myšlenkách, jaké by to bylo, kdyby mi tu Chengie mohl pobíhat, ptal by se mě zvědavým hláskem na různé otázky, které ho zajímají a já bych mu pyšně všechno vysvětloval.

Kkukkungieho se mi podaří celého zašít, že vypadá jako by se mu vůbec nic nestalo. Nachystám si ho na sedačku, abych na něj ráno nezapomněl a pak se uculím nad svým nápadem, jak Chengiemu udělat ještě větší radost. Začnu v kuchyni připravovat párečky ve tvaru chobotniček, nakrájím k tomu kousky zeleniny a pak to spokojeně nachystám do dózičky, aby si na tom mohl pochutnat.

Hned ráno dostanu něco mezi orgasmem a infarktem, když do školky vejde Changkyun v mokrém bílém tričku, jakmile si sexy stylem shrábne mokré vlasy dozadu, tak se začervenám a lituji toho, že kolem sebe nemám nic, čeho bych se mohl chytnout, abych nespadl.

„Kiki!" vykřikne Chengie, překvapeně se zasměju, když vyskočí Changkyunovi z náruče a rozběhne se ke mně, nestačím se sklonit a on mě rukama obejme kolem stehen, protože jinam nedosáhne.

„Ahoj, Chengie." Usměju se na něj a pohladím ho po vláskách. Hned ke mně zvedne hlavičku a s doufajícíma očima se na mě zadívá.

„Máš Kkukkungieho?" zamumlá a já se tajemně usměju, ale nemůžu ho zlobit, když vidím jeho napjatost, to, jak čeká, jestli se mi podařilo Kkukkungieho dát dohromady.

„Tak si běž pro papučky a až se vrátíš tak uvidíme, jestli tu Kkukkungieho mám, dobře?" usměju se a on rychle zakývá hlavou a proletí kolem Changkyuna do šaten, aby se převlékl, zatímco já donesu z našich šaten zašitého plyšáčka lachtánka.

Vidím, jak se Changkyun překvapeně usměje, když vidí, že se mi ho podařilo spravit a já k němu možná dojdu až moc blízko a moje tváře se zase zbarví do červena, když na mě vrhne pohled, který je až moc sexy.

„Bude mít radost," usměje se na mě tak zářivě, že zase nevím, jestli mám orgasmus anebo infarkt. „děkuju, že jste ho spravil." Mrkne na mě a já se usměju a z nervozity si dám vlasy za ucho.

„To byla maličkost," zakroutím hlavou a pak se neubráním, když za námi doběhne Chengie a s rozzářenýma očima plnýma slz štěstí upře svoje oči na plyšáka, kterého držím v rukou. Neváhám a hned mu ho podám, když ke mně natahuje ruce. „jak jsem slíbil, operace dopadla dobře." Uculím se na něj a on začne Kkukkungieho hned objímat a nadšeně skáče. Hned na to se rozloučí s Changkyunem a já z něj zase nemůžu spustit oči, dokud mi nezmizí úplně z dohledu. Bože, je tak krásný, jak někdo může být tak krásný? Není to nelegální?

„Děkuju, Kiki." Šeptne Chengie, když si k němu dřepnu a začne mě objímat. Spíš mezi nás namáčkne lachtánka a snaží se nás dětskýma maličkýma ručičkama obejmout oba dva.

„Ještě něco pro tebe mám." Začnu zvedat obočí a v jeho očích vidím nefalšovanou dětskou zvědavost. Než mu ukážu moje další překvapení, tak se spolu domluvíme, že plyšáčka zavřeme do skříňky a vezme si ho až domů, vzhledem k tomu, co se mu stalo včera, že bude lepší, když si ho bude nechávat doma. Pak ho posadím k dětskému stolečku a dám mu dózičku s chobotničkami z párečků.