Become a family ✓ || Changki

Become a family 9

Kihyun

Častokrát se ztrácím ve svých myšlenkách. Častokrát vzpomínám na to, co bylo v minulosti, jaké to všechno bylo. A nevzpomínám sám. Občas, když jsme doma s Kyunniem sami, protože jdou kluci někam ven, tak se jen tak mazlíme na sedačce a vzpomínáme na naše začátky. Ne, nevzpomínáme na to nejhorší, co se nám stalo. Spíš na Chengovo dětství a pak i na Yanjunovo, když nám byl svěřen do péče.

Je to zajímavé, přijde mi to jako včera, kdy to byly malý chlapečci, kteří se nechtěli pustit mojí ruky za žádnou cenu. Cheng, který mě samotného odmítal pustit i na záchod, musel vědět o každém mém kroku a nechtěl být beze mě. Yanjun nebyl až tak majetnický, ale i tak se u mě a Kyunnieho držel jako klíště, ale byl přece jen starší než Cheng.

S povzdechem držím v ruce Chengovu svačinu a koukám na zavřené dveře. Jako každé ráno jsem mu svačinu nachystal a on si jako každé ráno odfrkne s tím, že svačiny nosí jen trapáci. Šije to s ním, nemůžu říct, že ne. Za poslední rok přeskočil z maminčina chlapečka na obrovského puberťáka, kterého všechno otravuje, unavuje a nejraději by byl pořád venku. Kolikrát se na mě ksichtí, otráveně funí, když mu zadám nějakou práci, ale musím zaklepat, že zatím nedošlo k žádnému konfliktu. Jsou to zatím jen puberťácké výlevy, které doufám brzy skončí.

„Já si ji vezmu, mh?" přijde mi dát Kyunnie pusu. Chvíli se mazlíme na sedačce, když máme chvilku, než musí Kyunnie do práce. Já mám dneska volno a jsem i rád, poslední dobou toho všeho mám plnou hlavu, cítím se hrozně napjatý a vím, že nejsem sám. I Kyunnie toho má hodně. V práci mu to dává zabrat a ani doma si moc neodpočineme s tím puberťákem, kterého musíme neustále usměrňovat. Vím, že je to Kyunniemu proti srsti na něj zvýšit hlas anebo ho okřiknout, ale ví, že musí. Moc dobře oba víme a dokážeme si představit, jak rychle dokážou děti přerůst přes hlavu.

Po necelé hodince mazlení doprovodím Kyunnieho k autu a ani nemusím zalézat dovnitř, protože přijede Jooheon. Zamáváme mu, Kyunnie se vydá do práce a my se vydáme dovnitř do domu na kávu.

„No jo, ale s tím jsi přece musel počítat," zasměje se Jooheon, když začneme probírat pubertu. „Justin je mladší a jak to s ním taky mlátí." Usrkne si kávy a my se dáme do debaty plné toho, jaké jsou naše životy s puberťáky. Chengcheng má 16 a Justin je o dva roky mladší, takže je mu 14, ale podle toho, co jsem slyšel, tak to s ním taky mlátí. Vlastně jsme Jooheona a Jacksona seznámili s Kyunniem.

Když zavřeli Yoonu do vězení, tak jsme měli co slavit. Uspořádali jsme s Kyunniem menší grilovačku a zahradní párty, samozřejmě s dětmi. Pozvali jsme Minhyuka s jeho satanem Xukunem, Jooheona s Justinem a Jacksona, který nám hodně pomáhal. Zvaly jsme i Hyungwona, ale řekl nám, že má hodně práce, ačkoliv je mi jasné, že odmítl proto, že chtěl spát, a ne se bavit. Myslím, že Heony a Jackson si padli do oka hned, vlastně si měli pořád o něčem povídat a co vím, tak to začalo nevinně, Heony potřeboval opravit spoustu věcí na svém domě, na které neměl ani čas ani na to nebyl dostatečně šikovný, a tak mu Jackson začal pomáhat. A myslím, že už je to nějakých 7 let, co jsou spolu, možná víc, ani nevím.

Nápad, že si uděláme rodinný víkend, zajedeme kempovat a při té příležitosti seznámíme naše dva puberťáky, my přišla fajn. Hlavně mě napadlo, že by je to mohlo trošku zkrotit, kdyby si porozuměli, tak by se spolu třeba dokázali nějakým způsobem vydovádět. Nějakým způsobem.

Je to ale složité, tak jako když byl malý, i teď je Chengcheng málomluvný. Není moc otevřený, teď je to ještě horší, takže s Kyunniem nevíme vůbec nic. Nemáme tušení, kolik má kamarádů, jaké s nimi má vztahy, nevíme, jestli se mu někdo líbí, ať kluk či holka, nevíme vůbec nic. Yanjun je maličko sdílnější, u něj alespoň vím, že má někoho, koho má rád a s kým možná začne chodit, samozřejmě neznám každý detail jeho života, ale vím toho mnohem víc než o Chengiem.