𝔽𝕒𝕜𝕖 "ℙ𝕒𝕣𝕒𝕕𝕚𝕤𝕖„

1. "Utophia?"

Pozna A: Ahoj všem, rozhodla jsem se konečně napsat mou prvotní myšlenku,
na pár Vmin.💖

Takže kdo je zastáncem tohoto páru, si snad brzy opět přijde na své, jak budu vydávat kapitoly bude na faktech jako je: především moje nápaditost, fantazie, čas a samozřejmě moje nálada. ✊

Popis je z pohledu Taeho.❤
(Tedy až na výjmky o kterých vás budu vždy upozorňovat) 

První kapitola bude takovou
tou úvodní kapitolou.

Omluvte prosím moje chyby
a hlavně časté překlepy.

And I hope you like it.

- Kath. 💬💖

--------------------------------------------------

Nechtěl jsem svůj pohled soustředit na nic jiného, než byla ona lesklá kovová žiletka v mojí levé ruce, neměl jsem problém
s řečmi mého okolí, bylo mi to slušně u prdele.

Všichni do posledního debila okolo mě mi přišli patetickými. 

Arogantní až chladný úšklebek, jež zdobil obvykle mojí tvář na tomto faktu jednoznačně nic nezměnil, naopak na něj velmi zdařile poukazoval.

Netrápilo mě to vůbec.
Proč ztrácet čas s obavami
a výčitky? Ty jsou pro srabi, jež nikdy se sebou nic nedokážou udělat a jejich život bude ostře
a tvrdě souzen těmi, co ano.

Zabodnul jsem ostří žiletky do mojí již značně zjizvené ruky z důvodů mých předešlých stejných aktivit. Ne, neudělal jsem
to prvně a nedělám to
ani naposledy za svůj krátký life.

Sledoval jsem s ledovým klidem vepsaným v mých rysech obličeje, jak ostří poškozuje nenávratně kůži na mojí ruce, poněkolikatý.

Někdo by mě mohl nazvat šílencem, mě to bylo ukradený.

Někdo mohl říct, jak jsem zbabělec, ale ví hovno...co jsem zač a proč takový jsem.

Neví nic o mém životě o mém stavu a ani o mojí minulosti, která není něco, oč se budu někdy chtít s někým aktivně bavit. Není jediný důvod.

A tak můžou si vykopat díru
a rovnou se v ní zaživa sami
i pohřbít, ubožáci!

Někteří se však mylně domnívali, že když jsem kapitánem basketbalového družstva,
idolem školy a králem rebelů, jsem automaticky šťastným
a mám dokonalý život, že jo?

*No jasně!* ušklíbnul jsem se.

To uhádli no...