𝔽𝕒𝕜𝕖 "ℙ𝕒𝕣𝕒𝕕𝕚𝕤𝕖„

31. But u could bring me only pain

Pozna A:  Ahoj všem.
Po více jak dlouhý době...

Tu máte ode mě další kapitolu.

Omluvte prosím chyby.

-Kath.🥺

--------------------------------------------------

Chlapce užírala vinna jako kyselina, nepříjemný pocit
se zabodával do jeho mysli
a působil, že jeho nastávající nálada stála pěkně za hovno.

Netrpělivě podupával nohou
o zem v pokoji a zvažoval všecka pro a proti toho poslechnout Yoongiho a jít za ostatními dolů.

Ano, díky němu si přebral jistý blok uvnitř sebe a uvědomil si ten podstatný fakt...že mu na členech skupiny záleží, ale dokáže potom co provedl jít za nima a čelit tak svýmu strachu z reakce?

Co když se mu vysmějí a nebo
ho rovnou vyrazí ze skupiny?

Přece jen manažer jasně
ve spisech zadal, že členi nesmí mít žádný vztah s nikým. Tedy ani mezi sebou, čímž by zajisté urazily a ztratily veliký počet Army, které by prostě nevzali fakt, že jejich idolové spolu něco mají...

V očích většiny byli jenom a jedině jejich, už si s nima ve svojí pochroumané hlavě vybudovaly pomalu celý společný život.

A koho z nich vlastně zajímalo,
co opravdu chtějí a nebo cítí jejich idolové? Jestli vůbec chtějí po svém boku ženu? Protože Tae,
ji nechtěl...jedno věděl jistě
i navzdory svým činům,
je na kluky...nestojí o ženy.

Jemně se zatřásl zhnusením, když se jenom pokusil představit si, jak na něj sahají ženské ruce.

V ten moment mu jaksi došlo, že aby na něj vůbec někdy, někdo sahat chtěl, musí nejprve vylézt ze svého pokoje s povzdechnutím se tedy ujal zvednout do stoje a vyšel z něj na chodbu směrem dolů.

Neochotně sestupoval trochu starší schodiště v dormu vedoucí do obývacího pokoje. Schody zlověstně zavrzaly pokaždé,
co na ně položil Tae chodidlo.

A díky tomu si hned půlka osazenstva obývacího pokoje uvědomila, že Tae slezl dolů.

“Tak si přece jen přišel!” poznamenal spíše tak nějak mimoděčně Yoongi a na jeho věčně nezúčastněném, bledém obličeji se vyrýsoval úsměv.
Byl tím potěšen.

“Tae Tae!” vypískl nadšeně Hobi a ujal se přitáhnout si modrovláska do objetí a nepustit.

Možná by ho byl vážně nepustil nikdy, nebýt přítomnosti člena, jehož reakce se Taehyung obával skoro ze všech nejvíce hned po
té od Jimina...Jungkook.

“Obejmeš i mě Hyung?” optal se tiše a překvapený Tae mu bezeslov daroval objetí.

Ale....proč se mladší otřásl, jakoby mu snad jeho přítomnost potom všem nosila fyzickou bolest?

Zmatený Tae se odtáhl od Kooka jen aby se rozhlédl po místnosti.

A někdo chyběl, hned věděl kdo...

“A kde pak je Jiminie?” vylezlo
z něj dříve, než stihnul zvážit
na co se jich zeptal.

*Idiote! Ztrapnil ses málo?!* syčelo na něj ihned podvědomí.

“No ten šel nakoupit.” mávl nad tím Jin znudeně rukou a dodal něco v tom smyslu, jak zase přitáhne kilo zbytečností, jenom ne to, pro co jej poslal, načež se všichni pobaveně zasmáli.

Dokonce i Taeho tato poznámka lehce odvedla od negativních myšlenek ohledně něj a zasmál se.

Těsně na to se dveře s jemným nadáváním otevřely a výše jmenovaný se už táhl dovnitř
s více jak pěti taškami nákupu.

“Já vám to říkal!” poznamenal opět Jin a zakroutil očima nad nákupem, jež mladší přinesl.

Poté co Jiminie vynaložil svůj nemalý nákup, kam co patří nastalo ticho, jež přerušil až nejstarší dotazem, kdo by si dal kávu...po chvíli ticha se krom Taeho, který ji nemusel přihlásili všichni...jen Jimin ne.

“T-taky ji nepiješ?” zeptal se tiše svého crushe Tae a snažil se moc nezakoktat po každým slově.

“Nepiju, mám radši čaj.” vysvětlil mu klidně, jakoby se vůbec nestalo to, co se stalo i tak měl ale Taehyung pocit, že se na něj Jiminie zlobí, právem.

Pouze se na něj usmál.

Nevěděl co by měl dodat...

*Pěkně sis to ale posral!*
Připomněl mu opět hlas jeho podvědomí a chlapec se otřásl
i když jej mohl uslyšet pouze on.

-------------------------------------------------

Dodatek A: Jaký máte z fikce pocit? Přijímám cokoliv.

S láskou Vaše Katy.